V neděli jsem poprvé v životě volil ve francouzských volbách. Vyřídil jsem si voličský průkaz a brzy mi do schránky přišly barevné letáky stran kandidujících do europarlamentu. Vedle fotografií lídrů na nich byly seznamy úžasných volebních slibů i soupisy kandidátů. Čekal jsem, až dorazí volební lístky. Nepřišlo nic.

V neděli jsem vyrazil do volební místnosti. Na lavicích tam ležely roztříděny známé letáky. Jdu ke dvěma dámám v přelivu sedícím za stolkem a žádám je o volební lístky. Ukážou na barevné letáky. To jsou ony! Zjistil jsem, že ve Francii stát žádné volební lístky netiskne a každá strana si je koncipuje i tiskne sama. Menší strany, které se přihlásí do voleb a na výrobu lístků nemají prostředky, se jich pak de facto nezúčastní.

Obdržím miniaturní obálku, jaké dřív dávali u fotografa, s nápisem République française. Do ní mám vložit některý z plakátů, ale prosíme pěkně za plentou! Vyberu si před očima všech jeden a jdu s ním do kabinky, kde jej čtyřikrát přeložím, aby se vešel do obálky. Pak se vrátím k oběma dámám a pánovi stojícímu před průhlednou urnou. Muž otevře urnu s blokačním mechanismem a jen co do ní propasuju svou obálku, zvolá: A voté! („Volil!“) Jinak by si toho nikdo nevšiml, že…

V místnosti mi něco chybí: volební komise. Kdo bude hlasy z urny počítat? Tyhle dvě dámy s přelivem? V tom případě bych si tipoval, že u nás vyhraje Macron… Jak vidno, dělají si Francouzi vše po svém. I volby.

Deník Metro, 29. 5. 2019