Jsou Češi součástí Západu, nebo ne? Nad touhle vcelku prostou, leč třaskavou otázkou si domácí intelektuálové lámou hlavu přinejmenším od dob Národního obrození; jednoznačnou odpověď dosud nenašli. Milan Kundera tvrdil, že nejsme součástí Západu ani Východu, nýbrž patříme ke svébytnému kulturnímu celku zvanému střední Evropa. Potíž je, že ze střední Evropy, jaká existovala za Rakouska-Uherska, zůstaly po 1. světové válce jen trosky; ránu z milosti jí dala ta druhá.

Jedna věc je, jak se hodnotíme my sami, a druhá, jak nás vidí ti druzí. Čech, který žije na Západě, se z iluze o své příslušnosti k Západu brzy vyléčí. Francouzovi můžete horem dolem vtloukat do hlavy, že je Praha srdcem Evropy, stejně vás nakonec pošle tam, kam patříte, se slovy: „Tam u vás na Východě…“

A to mám ještě štěstí, že jsem muž. Svobodná Češka žijící v Paříži mi zprostředkovala svou zkušenost, podle níž ji místní muži takřka automaticky identifikovali coby lehkou dívku z Východu, nebo – kulantněji řečeno – ženu o něco dostupnější než jiné. Řeknete si: Takhle to cítí ona. Jiné Češky ve Francii to mohou mít jinak. Osobně bych tipoval, že spíš ne.

Před rokem 1989 si významná část Francouzů myslela, že jsou Češi pravoslavní, píší azbukou a pijí vodku. Po pádu železné opony vyjeli Francouzi do Prahy a žádné nápisy v azbuce nenašli. Že jsme tak trochu barbaři, byť vcelku roztomilí, si přesto myslí dodnes.

Deník Metro 3. 4. 2024