V dětství jsem byl trochu jiný než ostatní kluci. Nikdy jsem se nepral. S kluky jsem venku neproháněl mičudu a koleno si rozbil jen jednou; nejspíš k tomu došlo nějakým nedopatřením. Pravda, i já jsem si jako malý hrál doma s autíčky, a když mi jednou koupila mamka červený svetr, nenosil jsem ho. Ve světě dospělých mužů byly tenkrát nejoblíbenější barvou všechny odstíny šedi a bylo běžné, ne-li společensky žádoucí, aby měl český muž mastné vlasy, na límci lupy a lehce zapáchal tabákem. Pěstěnost byla považována za projev zženštilosti.

Od těch dob uplynulo hodně vody a zženštilost přestala být nadávkou. Naopak mužnost se na Západě stala čímsi podezřele buranským, ne-li přímo projevem reakcionářství (Hemingway pláče v hrobě). Trendem je móda unisex. Na promenádě v centru bretaňské metropole běžně míjím našminkované mladíky s nalakovanými nehty navlečené v legínách a botách s vysokým podpatkem.

Jsem ten poslední, kdo by se nad nimi poškleboval, přesto mi to nedá a myslím na francouzského prezidenta, který před týdnem připustil možnost vyslání vojsk na Ukrajinu. Armádní velitelé řekli Macronovi: „S námi nepočítejte!“ Základní vojenská služba byla zrušena a výcvik probíhá jen v počítačových hrách. Mobilizace? S vysokým podpatkem se špatně vyhýbá ruským střelám a při manipulaci se samopalem si můžete na nehtech odřít lak. Ve Francii už žádní muži nejsou. Ještě že tu máme ženy…

Deník Metro 6. 3. 2024