Můj byt má okna na sever. Nejenže nejde dovnitř slunce, ale večer je čím dál větší zima. Protože je ústřední topení pořád beznadějně studené, zeptal jsem se šéfa domovní samosprávy Michela, kdy začnou topit.

„Dohodli jsme se,“ odpověděl, „že kvůli úspoře energií spustíme letos topení 29. října.“ V reakci na můj zděšený výraz dodal: „Pařížská vláda ho doporučuje spustit 2. listopadu.“

„Ty seš mi rebel!“ vmetl jsem mu, ale jen v duchu; s Michelem, který bydlí ve stejném patře jako já, chci dobře vycházet. Ostatně důchodci, kterých je náš dům plný, jsou na tom hůř: já si pro zahřátí budu vždy moci jít zaběhat ven.

Další můj oblíbený sport – plavání – se zvolna mění v otužovací kůru. Ve středu ráno nám při otevření stadionu oznámili, že teplotu vody v jediném přístupném venkovním bazénu snížili z 28 na 24°C. Část příchozích (většina ranních plavců je pokročilého věku) se v tu chvíli otočila na podpatku a vyrazila zpět k domovu. Bazén byl díky tomu poloprázdný a člověk si zaplaval jako král; pravda, trochu výstřední král, který po skončení sezóny leze do Lamanšského průlivu.

Při odchodu jsem se přichomýtl k tomu, jak se jeden muž ptal paní v pokladně: „Nestěžoval si někdo, že je mu ve vodě zima?“ „Ne, nikdo,“ odpověděla pokladní. „Mimochodem teplotu v bazénu brzo snížíme ještě víc.“

Přemýšlím dál, jak se zahřát. Jedním z posledních způsobů, který připadá v úvahu, je sledování televizního zpravodajství.

Deník Metro 19. 10. 2022