
Prvním bydlištěm Milana Kundery po jeho emigraci z Československa v roce 1975 byla bretaňská metropole Rennes. Získal tu byt v posledním patře nejvyššího mrakodrapu a několik let vyučoval na místní univerzitě. O pětačtyřicet let později univerzita v zájmu rozpočtových úspor zlikvidovala českou knihovnu, na jejímž vzniku se Kundera podílel; sám jsem zachránil před kontejnerem pár desítek knih v češtině.
Na loni zesnulého spisovatele se vedení renneské univerzity znenadání rozpomnělo a uspořádalo na jeho počest konferenci. Zašel jsem se tam podívat. Šlo o mimořádný zážitek! Dva vyslanci z brněnské Masarykovy univerzity zdejší posluchače přesvědčovali o tom, že Kundera napsal pár vcelku zajímavých knih. Štafetu po nich převzali akademici francouzští; dvě hodiny ze sebe chrlili složitá souvětí, jejichž smysl a spojitost s Kunderou nebyly vždy jasné. Poslední z přednášejících si položila otázku: „Nebyl ten Kundera reakcionář?“ Na francouzských vysokých školách není horší urážky, a tak jsem trnul hrůzou, jak to dopadne. Po verdiktu soudkyně („Nebyl!“) jsem úlevou vydechl.
Zajímavý byl i kulatý stůl s pamětníky. Jeden z jeho bývalých studentů vyprávěl o Kunderovi coby tichém a skromném muži; vyzařovala z něho zvláštní sexuální aura a všechny studentky do něho byly zamilované.
Odcházel jsem z konference domů s hřejivým pocitem, že jsem se o Francouzích zase něco nového dozvěděl.
Deník Metro 27. 11. 2024
Napsat komentář