Tak se mu to nakonec podařilo… Co? Prodrat se na vrchol. Komu? Françoisi Bayrouovi působícímu v nejvyšších patrech francouzské politiky od konce 70. let minulého století. Poté, co mu Macron vzkázal, že ho nejmenuje premiérem, pohrozil Bayrou odchodem své strany MoDem z prezidentské parlamentní menšiny, která je dnes i s ní menší než malá. A tak Macron, jenž rozumí řeči síly, srazil paty a Bayroua do nejvyšší vládní funkce dosadil.

Slizký, bezpáteřní oportunista říše středu Bayrou, který věrně sloužil prezidentům pravicovým i levicovým, se dokonce stal literární postavou. Ve svém dystopickém románu Soumission (Podvolení) vydaném před deseti lety ho Michel Houellebecq „jmenoval“ francouzským premiérem… v roce 2022. Zatímco v čase se slavný romanopisec sekl o dva roky, v popisu politikových předností je zcela přesný:

Bayrou je vážně blbec, politický živočich bez jakékoli konzistence, jenž umí jen zaujímat líbivé pózy v médiíchVeškeré jeho politické snažení se vždy omezovalo na dosažení „nejvyššího úřadu“… nikdy neměl žádnou vlastní ideu a nic podobného se ani nesnažil předstírat.

Po osmileté Macronově vládě je Francie rozvrácena politicky, sociálně i ekonomicky, s obřím zadlužením a bez státního rozpočtu. Bayrou se možná v křesle neudrží ani tři měsíce, jež v něm vydržel jeho předchůdce Michel Barnier, o to ale nejde tolik jako o tučný premiérský důchod, který následně Bayroua čeká.

Francie ovšem přežije Macrona, Barniera i Bayroua… Tedy doufejme.

Sloupek psaný pro vydání Metra z 8. 1. 2025 v deníku nevyšel