Žiju v Rennes sedmým rokem a za tu dobu se město hodně změnilo. Na samém začátku to byla ospalá provinční metropole. Pouhých pár týdnů po mém příchodu uvedli do provozu přímou linku TGV Paříž – Rennes a hned se začaly dít věci. Do města se hromadně stěhují Pařížani. Na tomto místě je třeba uvést, že Pařížan nebere vážně žádné francouzské město, kam nevede rychlostní trasa TGV.

Jak vím, že bretaňské hlavní město zaplavují barbaři z východu? Přece od místních. Kdykoli se s autentickým Bretoncem začnu bavit o Rennes, počítám minuty do chvíle, kdy si posteskne: „Rennes není, co bývalo, od té doby, co se tam stěhují Pařížani.“ Občas chvilku trvá, než přizná barvu, ale nakonec to vždy řekne.

Aby Pařížani prahnoucí po doteku s přírodou měli kde bydlet, vládne v celém městě čilý stavební ruch. Všude, kde byla nějaká volná parcela, rostou nové věžáky jako houby po dešti. Minimální výška dvanáct pater.

Louky a hájky na jihozápadě města připomínající americkou prérii za pár let vystřídal americký New-York. Nová čtvrť jižně od nádraží připomíná město budoucnosti ze starých sci-fi filmů. Železobeton a sklo; a protože skleněná kostka vypadá vždycky jako skleněná kostka, obalí se kostka mřížovím na třicet nejrůznějších způsobů. Moderní architektura v Rennes není o nic méně nápaditá než jinde.

Uvažuji o přestěhování někam, kde dávají lišky dobrou noc, jenže co když tam taky zavedou TGV?

Deník Metro 16. 4. 2024