Japonci patří k těm nejkonzervativnějším národům. Coby poslední stát na světě si uchovalo Japonsko císařskou formu vlády, jejíž zlatou érou byly starověk a středověk. A při každém střídání panovníka se tam dodnes mění letopočet. Květnovou abdikací císaře Akihita skončilo 30leté období Heisei (všudypřítomného míru) a nástupem jeho nejstaršího syna Naruhita na trůn se otvírá období Reiwa (krásné harmonie).

Na japonských úředních dokumentech tak můžete od nynějška v kolonce rok nalézt tuhle značku: R1 čili Reiwa 1. 

Po kruté zimě přichází jaro

Výběr názvu nového období je vcelku složitým procesem. Nad tím nejnovějším po dobu několika měsíců společně bádalo devět osobností, mezi nimiž se nacházeli spisovatelka i nositel Nobelovy ceny za medicínu. Od možného překladu zvoleného termínu coby „spořádané harmonie“ se japonská oficiální místa nakonec přiklonila k harmonii „krásné“ a premiér Šinzó Abe k tomu připojil následující komentář: „Po kruté zimě přichází jaro; název Reiwa označuje začátek období překypujícího optimismem.“

Rádi bychom se tímhle optimismem nechali nakazit, zkušenost nás však učí zachovávat si zdravou skepsi. A nemusíme se přitom nutně uchylovat k laciným argumentům typu, že v průběhu 62letého období Šówa (zářícího míru), jež odstartovalo v roce 1926 nástupem Naruhitova dědečka Hirohita na „chryzantémový trůn“, se Japonsko zúčastnilo 2. světové války po boku nacistického Německa a zmasakrovalo desetitisíce příslušníků okolních asijských národů. Navíc kdo ví: možná že ten „zářící mír“ vznikl v žáru dvou jaderných bomb, jež v srpnu 1945 shodili Američané na Hirošimu a Nagasaki…

Třebaže lesk císařské vlády pohasl válečnou porážkou, systémem konstituční monarchie vynuceným vítěznými mocnostmi i vymazáním slova „císařství“ z oficiálního názvu státu, zůstává japonská vládnoucí dynastie symbolem stability koketující s věčností.

Čestný prezident s nečestným jednáním

Za pokus o kontakt s věčností předem odsouzený k nezdaru lze naproti tomu považovat snahu konžského exprezidenta Laurenta Kabily udržet se za každou cenu u koryta. V prezidentských volbách z loňského prosince, jichž se končící hlava státu nesměla zúčastnit, zvítězil opoziční vůdce Felix Tshisekedi a v lednu se ujal prezidentské funkce. Vykonává ji ale jen na papíře. Nejmenoval premiéra ani vládu a za nitky dál z pozadí tahá jeho předchůdce Kabila, ostatně nyní bůhvíproč označovaný titulem „čestný prezident republiky“.

Aby to nebylo příliš jednoduché, vedle obou prezidentů, zvoleného a toho čestného, je tu ještě třetí, „černý vzadu“. Neúspěšný Tshisekediův protikandidát Martin Fayulu se poté, co volební komise zamítla jeho odvolání kvůli zfalšování výsledků, sám prohlásil za prezidenta. Fayulu tvrdí, že ve volbách získal drtivou převahu 61 procent hlasů, což potvrdili i zahraniční pozorovatelé.

Vše nasvědčuje tomu, že končící prezident Kabila s Tshisekedim uzavřel tajnou dohodu. Proti Tshisekediho příslibu, že jej v případě svého vítězství nechá vládnout dál, způsobil Kabila „elektronickou bouřku“, jež zamíchala volebními výsledky ve prospěch prvně jmenovaného.

Joseph Kabila, který vládl Kongu od smrti svého otce Laurenta v lednu 2001, v roce 2016 odložil na neurčito prezidentské volby, jichž se nemohl zúčastnit, protože mu ústava zakazuje ucházet se o třetí mandát. Když po dvouletém mezinárodním tlaku volby přece vyhlásil, měl už nejspíš v hlavě svůj „záložní plán“. Následkem toho mají nyní Konžané tři prezidenty.

Alžířani chtějí demokracii

O něco větší naděje si s letošním jarem spojují Alžířané. Namísto toho, aby kandidoval popáté na prezidenta, jak si původně plánoval, tamní 82letý diktátor Abdelazíz Buteflika vládnoucí zemi od roku 1999 pod tlakem ulice odstoupil.

Buteflika utrpěl v roce 2013 mozkovou mrtvici a od té doby se – po vzoru sovětského vůdce Leonida Brežněva v závěru své dvacetileté vlády – takřka neobjevoval na veřejnosti. Když po celém Alžírsku vypukly demonstrace požadující jeho odstoupení, pokoušel se hrát o čas. Část policie se ale přidala na stranu demonstrantů… Nakonec se do toho vložila armáda a Butefliku přinutila k demisi.

Výkonem prezidentských pravomocí byl v dubnu pověřen šéf horní parlamentní komory (Národní rady) Abdelkader Bensalah. Alžírsko je bohatou ropnou mocností, již vysávali tamní oligarchové úzce propojení s Buteflikou. Soudy oligarchům zakázaly opustit zemi. U Alžířanů se tak dnes mísí naděje s nejistotou, jakým směrem se situace vyvine.

Alžířané by si jistě přáli, aby se období krásné harmonie, do něhož na 1. máje vstoupilo Japonsko, vztahovalo i na jejich zemi. Přejme jim to též. Říká se přece: Přej a bude ti přáno!

Xantypa, 1. 7. 2019