Slýcháme to už dost dlouho, dobrých třicet let: V demokratickém státě se politika nedělá na ulici; vy, kdo chcete něco změnit, vstupte do nějaké strany a pokud si z nich nedokážete vybrat, založte svou vlastní! Cosi podobného říkával i premiér Václav Klaus… pak přišlo Sarajevo a jeho žena začala v Praze svolávat masové mítinky na jeho podporu.

Myšlenka, že půjdeme jednou za čtyři roky k volbám a v mezidobí budeme sledovat, jak nám ti, koho jsme si zvolili, pěkně vládnou, má jeden háček: sliby kandidátů z kampaní se jejich zvolením takřka pokaždé promění v cár papíru. I na to, abychom je politikům mohli připomínat, tu máme jedno ze základních demokratických práv: shromažďovací.

Hnutí žlutých vest je toho názoru, že se francouzští volení zástupci zcela utrhli ze řetězu. V touze utvrdit je v něm dal prezident Macron policii volnou ruku a výsledkem jsou stovky zraněných a desítky zmrzačených demonstrantů puškami na gumové projektily a granáty s obsahem TNT: vystřelené oko, utržená ruka, roztříštěná čelist atp. Třebaže jim jde takřka o život, nevzdaly to žluté vesty ani po sedmi měsících a krom zavedení referenda z občanské iniciativy nadále požadují prezidentovu demisi.

Macron se samozřejmě jen tak nesebere a neodstoupí. I kvůli žlutým vestám se přesto musel rozloučit se snem stát se lídrem Evropy. Na to konto momentálně zvažuje další demokratický postup: místo gumových střel nasadit na demonstranty ostrou munici.

Deník Metro, 12. 6. 2019