Páteční letní slunovrat oslavili Francouzi tradičním Svátkem hudby. Centrum bretaňské metropole Rennes se proměnilo v pěší zónu a místní jediná linka metra praskala večer ve švech. Automatické metro je fajn, ale když neviditelný pilot ve stanici uzavře dveře soupravy dřív, než stačí všichni vystoupit, a nenechá nikoho nastoupit, řeknete si: Nebylo to lepší v dřevních dobách, kdy mívalo metro řidiče?

Když se konečně probojujete do centra města, zařadíte se do průvodu míjejícího pódia s většími či menšími aparaturami. Rock, folk, techno… všude samí profesionálové konfekčního typu.

Svátek hudby uvedl zkraje 80. let v život francouzský ministr kultury Jack Lang a zpočátku šlo o nespoutaný proces. Každý, kdo uměl hrát na nějaký nástroj a nechyběla mu kuráž, se 21. června večer s tím svým – obvykle s kytarou – postavil na roh ulice a začal hrát; technické nedostatky interpretů či tvůrců kompenzovala autenticita.

Za pětatřicet let doznala akce velkých změn. Dnes se na letní slunovrat nemůžete jen tak sebrat a vyjít na ulici s kytarou, protože licence vážící se k danému místu hudebníkům udělují radnice. Její zástupci mimoto do ulic nepouštějí úplné amatéry. Chybí snad jen rekvalifikační komise, jež se tolik osvědčily v husákovském Československu. Předností je vyšší technická úroveň, nedostatkem uniformizace. Hudební nadšence zkrotil úřední šiml.

Svátek hudby bez barvy, chuti a zápachu zachraňují stánky s pivem a hot-dogy.

Deník Metro, 26. 6. 2019