Jak se s událostí, která zahýbala Českem, vyrovná někdo, kdo už tam třináct let nežije, a je tak trochu mimo – obrazně i doslova? Hovořím o sobě a tou převratnou událostí jsou víkendové sněmovní volby. S někým jejich výsledek otřásl, jiní se radují, sluší se tu ale na rovinu říct, že mezi mými přáteli jednoznačně převažují ti druzí.

Jedna moje známá – pražská novinářka – na Facebooku napsala: Dobře to dopadlo. Nemusím emigrovat. Na těchto větách mohu doložit, proč se mě ta kauza zas až tolik netýká. Když emigruje Čech, namíří si to vždycky na západ; západně od Bretaně jsou jen chladné vody Atlantského oceánu…

Češi v zahraničí měli slabost pro piráty. U těch žijících ve Francii dokonce piráti zvítězili, čeští voliči je ale „vykroužkovali“. Odchod komunistů a sociálních demokratů do propadliště dějin je celoevropský jev. Například ve Francii komunisti v parlamentu už nejsou a tamní socialisty odtamtud voliči nepochybně vyženou příští rok. Komunisti skončili proto, že jsou historickým anachronismem, sociální demokraté končí proto, že od dob Tonyho Blaira a Gerharda Schrödera vstoupili do služeb nadnárodního kapitálu a na ty, jejichž zájmy tradičně hájili, udělali dlouhý nos.

Usilujme o to, aby politika nejméně zasahovala do našich životů. V moderní společnosti, kde každý sleduje jen své osobní zájmy, nejsou politici výjimkou a i jim jde hlavně o individuální prospěch. I proto se pokusme udržet si je co nejdál od těla.

Deník Metro, 13. 10. 2021