Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, zpívali ve slavné písni Voskovec s Werichem. Platnost téhle věty lze doložit bezpočtem svědectví. Za komunismu jsme slýchávali heslo Se Sovětským svazem na věčné časy! Když k nám v srpnu 1968 poslal tanky, smířili jsme se s „dočasným pobytem“ cizích vojsk, jenž byl specifický tím, že neměl nikdy skončit. Kde je dnes konec onomu věčnému přátelství, zahraniční okupaci, kde je konec Československu i Sovětskému svazu?

Nač ale chodit pro příklady tolik do minulosti? O pomíjivosti věcí se právě na vlastní kůži přesvědčila televizní moderátorka Daniela Drtinová. Když se loni dostala do křížku s vedením České televize, vylili ji z večerních Událostí a komentářů a na útěchu jí přidělili Interview ČT, jež obdařili jejím jménem. Dát jméno moderátora do názvu pořadu je jako vytesat něco do kamene… Chyba lávky! Moderátorka před týdnem v České televize skončila a z Interview Daniely Drtinové je znovu pouhé Interview.

Drtinová štvala politiky svou buldočí náturou. Tomu, kdo se pokoušel vykroutit z odpovědi na nepříjemnou otázku, ji opakovala klidně i desetkrát, čímž jich pár zcela „odrovnala“ (jak vidno, nakonec i sama sebe). Kdyby za svou novinářskou dráhu dokázala usvědčit jen Michala Haška ze lži o neexistující lánské schůzce s prezidentem Zemanem, patřila by jí za to věčná sláva.

A jsme zas u té věčnosti. Proč si tenhle abstraktní termín bereme tak často do úst? Snad abychom zapomněli, že to tu ani my nemáme na furt.

Deník Metro, 2. 4. 2014