Po Churchillovi, de Gaullovi, Antonínu Zápotockém i Václavu Klausovi rozšířil Mirek Topolánek řady státníků vrhnuvších se na literární dráhu. Ty, kdo znají citlivou duši našeho jediného parlamentem sesazeného expremiéra, sotva překvapí poetický název jeho knižní prvotiny: Hlavně se neposrat.

Topolánka k němu měl inspirovat údajný výrok Charlese Bukowského „Svět patří těm, co se neposerou“. Vedle autora Zápisků starého prasáka se však ani on krčit nemusí. Kdo disponuje fotkami z terasy letního sídla italského premiéra, na nichž před polonahými děvčaty vynáší svou „mužnou chloubu“? Bukowski to není!

O Topolánkův bestseller se navíc zajímá kdekdo; slovo po slovu ho nepitvají jen slavní literární kritici, ale i Policie ČR. Největší zájem kriminalistů vzbudila pasáž o Klausově prezidentské volbě z roku 2008, kvůli níž pak strany raději změnily volbu na přímou. Svým nezaměnitelným stylem náš autor píše: Úkol splněn. Necítil jsem se skvěle… Neodpustím si zlou větičku na závěr: A Milane, budeš ty peníze vracet?

Vyšetřovatelé by rádi zjistili, kdo je Milan. Prý že korupce – pche! Nevědí, co je metafora? Každý, kdo má špetku literárního cítění, pozná, že věta o Milanovi je subtilní narážkou na lacinou Kunderovu slávu.

V čem tkví osobitý Mirkův rukopis? V básnickém střevu, jehož tichým přičiněním se nakonec přece jen po… To slovo po Bukowském a Topolánkovi zopakovat sám za sebe nesmím; už víte, jak se pozná Mistr?

Deník Metro, 8. 6. 2016