Když se řekne „rebel“, vybaví si mnozí z nás Jamese Deana a jeho Rebela bez příčiny. Tyhle doby jsou, pravda, dávno pryč, rebelové zato pronikli do nových, netušených sfér. Například do politiky. Zlaté časy nastaly těm, kdo pranýřují prohnilé vládní struktury, kde ruka ruku myje, odsuzují všudypřítomnou korupci a slibují vymetení Augiášova chléva více či méně silovým způsobem. Klíčem k úspěchu oněch (ne)politiků je zklamání voličů ze zavedených stran a s ním spojený nárůst tzv. protestních hlasů.

Zakuklený levičák Trump?

Politický rebel dneška nejezdí autem odcizeným rodičům a nemá hluboko do kapsy. Má je spíše nadité dolary jako příští republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump. Tenhle miliardář patří ke smetánce amerického byznysu a jeho rebelský diskurs je tak trochu obrácený na hlavu. Snaha za každou cenu porušovat pravidla politické korektnosti ho dovedla k sérii urážek na adresu žen či Mexičanů slovníkem barových kovbojů po páté rundě whisky.

S blížící se perspektivou volebního duelu s demokratickou kandidátkou Hillary Clintonovou se však Trumpovo vystupování mění, jeho slovník se mírní a obrušují hrany. Trump k sobě už nepotřebuje za každou cenu přitáhnout pozornost a místo toho se pokouší zklidnit (pořádně hustou) atmosféru a představit se všem jako státník.

Polemiky kolem jeho kandidatury se nevyhnuly ani samotnému republikánskému táboru, naopak právě uvnitř něj byly možná nejvyhrocenější. Politický nováček Trump odsuzující zkorumpovaný Washington (systém, jehož polovinu tvoří republikáni) byl až do poslední chvíle trnem v oku většině stranických lídrů.

V závěrečné fázi primárek, kdy ještě existovala jakás takás naděje pro jeho republikánské protikandidáty, tak vyčítali Trumpovi jeho demokratickou minulost – z mládí i z let 2001-09. Dle jeho neúspěšného rivala a bratra amerického exprezidenta Jeba Bushe zaslal Trump na kampaně více peněz demokratům než republikánům. Rovněž Trumpův tvrdý postoj v otázce přerušení těhotenství je prý vratký a nepevný. Že je Trump tajně nakloněn například sexuálním menšinám, dokládali příslušníci republikánské pravice na základě vpravdě skandálního příkladu: bývalému přednímu americkému atletovi Bruce Jennerovi, po loňském přeoperování na ženu slyšící na jméno Caitlyn, ve svém manhattanském mrakodrapu dovolil užít dámských toalet!

Kandidát, jemuž příliš nedůvěřuje jeho vlastní strana, to nebude mít toho 8. listopadu snadné…

Rebelkou vůči rebelující tetičce

Francouzka Marion Maréchal-Le Penová je poněkud odlišným typem politického rebela. Vnučka zakladatele nacionalistické Národní fronty Jeana-Marie Le Pena a neteř současné předsedkyně strany Marine Le Penové rebeluje proti hlavnímu proudu strany, jež sama sebe prezentuje coby protestní vůči pařížskému politickému establishmentu. Zatímco Marine Le Penová si přeje odchod Francie z eurozóny a v ekonomicko-sociální oblasti zaujímá spíše levicové postoje, její neteř Marion je vůči eurozóně smířlivější a ekonomicky liberální. Po bouřlivém (politickém) rozvodu Marine Le Penové s vlastním otcem se Marion stala jakousi dědečkovou prodlouženou rukou uvnitř strany. Jelikož však Marine drží stranické otěže pevně v rukou (svého otce nechala loni potupně vyloučit), musí si Marion počínat nadmíru obezřetně. K otázce tetičkou prosazovaného odchodu z eurozóny, který jí nejde příliš pod nos, tak podotýká diplomaticky: „Euro není alfou a omegou našich problémů a jeho zrušení rovněž není alfou a omegou našich řešení.“

Rozumíte tomu?

Iráčané proti korupci

Za třetím rebelem současnosti se vydejme do Iráku, jenž se od americké invaze z roku 2003 a zvláště od stažení amerických jednotek z let 2010-11 propadá v chaos. Tisíce stoupenců protestního hnutí Muqtady al-Sadra vtrhlo 30. dubna do bagdádské „zelené zóny“, přísně střežené oblasti, kde se nacházejí sídla vrcholných státních orgánů, a uspořádaly tam několikadenní sit-in za odchod zkorumpované vlády a její vystřídání kabinetem technokratů.

Dnes 42letý Muqtada al-Sadr je synem iráckého chíitského ajatolláha Mohammada Sadeka Al-Sadra, popraveného roku 1999 režimem Saddáma Husajna. Po americké intervenci v Iráku a Saddámově svržení založil tzv. Mahdího armádu, která v roce 2004 rozpoutala ozbrojené povstání proti Američanům. O čtyři roky později svou milici odzbrojil a boj proti novým iráckým elitám provádí politickými prostředky.

Al-Sadr vcelku úspěšně zvládl proměnu z bojovníka s krví na rukou v posla míru. Podaří se mu očistit místní zkorumpovaný systém?

Osobně bych zde iráckému rebelovi příliš velké šance nedával.

Xantypa, 1. 6. 2016