Všichni, kdo o ní nic nevědí, se už vyjádřili k chystané policejní reorganizaci, vyjma mě; to se musí napravit!

Podle jejích obhájců je reorganizace ve výhradní pravomoci policejního prezidenta a nikdo mu do ní nemá co mluvit, podle jejích kritiků vznikla ukvapeně, bez konzultací s odborníky a krom záměru sloučit dva přední policejní útvary je její konkrétní podoba nejasná. Plukovník Robert Šlachta, jehož Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se má rozpustit v nově zřízené Národní centrále proti organizovanému zločinu, na protest proti tomu podal výpověď, již policejní prezidium okamžitě přijalo.

Proč ta rychlost? Odpověď nám nabízí první strana: Šlachta hrál vysokou politickou hru a šel na ruku AB, zatímco jeho rivalům šlapal na paty. Lidé ze Šlachtova útvaru záhy kontrují: policejní prezident Tomáš Tuhý je podezřelý z úniku informací při vyšetřování závažné trestné činnosti.

A máme z toho pěkný guláš, byť matně tušíme, že jsme zde svědky boje Dobra proti Zlu. Jenže v každém správném westernu divák už od prvního záběru pozná, kdo je kdo: hrdina mívá šátek kolem krku, široký úsměv plný sněhobílých zubů a vyhrnuté rukávy; padouch nosí knírek a ďábelsky se usmívá…

Hledíme střídavě na Šlachtu a na Tuhého a jsme na rozpacích: kdo je kdo? Doufejme, že nás režiséři tohohle kusu brzkým odhalením rolí obou protagonistů vysvobodí z nejistot, a dovolí nám tak vychutnat si jej až do padouchova trpkého konce.

Deník Metro, 22. 6. 2016