Z nápisů, na něž narazí v centru Prahy na každém kroku, by si totálně dezorientovaný turista mohl odvodit, že je někde v Americe. Přesto pokud si myslíte, že se všudypřítomný tlak angličtiny týká jen zemiček hovořících podivnými slovanskými jazyky s fůrou znamének, jež computer nebere, mýlíte se. Je to všude stejné.

Donedávna byli Francouzi pyšní na to, že se u nich domluvíte jen francouzsky, leč časy se mění a dnes v Paříži na cizince každý hovoří anglicky, i kdyby ten francouzsky válel, jako když bičem mrská. Pařížan stojící proti vám se potřebuje předvést a dokázat, že mu leží svět u nohou, čehož nejlíp docílí přes angličtinu s emerickým přízvukem.

Nějak takhle to nejspíš vnímali i členové komise mající prosadit konání letních olympijských her v roce 2024 v Paříži, když za svůj slogan zvolili Made for sharing („určeno ke sdílení“). Staromilští francouzští akademici, kteří se natruc anglicky neučí, komisi vzápětí připomněli, že je francouzština tím starším z obou olympijských jazyků; týž anglický slogan mimoto už prý v minulosti zazněl v reklamách na bonbóny a krájenou pizzu.

Skupina obránců francouzského jazyka pak podala žalobu a návrh na předběžné opatření, jímž má být zmíněný slogan zakázán. Dvacet let starý zákon zapovídá užívání cizích slov, jež mají francouzský ekvivalent; jenže co zmůže nějaký zákon proti Francouzům, kterým nedělá nic tak dobře, jako když mohou válet horký brambor v ústech?

Deník Metro, 22. 2. 2017