Nestává se moc často, aby mě o dění na domácí politické scéně informoval Francouz. Minulý týden mě něco podobného potkalo. Kamarádka Katia mi poslala odkaz na článek z francouzského internetového deníku. V krátké zprávě se uvádělo, že jmenování nového českého premiéra přihlížel z invalidního vozíku český „covidem stižený prezident“, uzavřený v průhledné plexisklové schráně. Autentičnost scény, jako vystřižené z filmu avantgardního režiséra, dokládala přiložená fotografie.

O jmenování Petra Fialy premiérem informovala celá řada francouzských médií, všecka do jednoho se ale soustředila právě na zmíněný detail. Je tak dosti pravděpodobné, že nebýt „Zemanovy schrány“, Francouzi by se o střídání stráží v Česku vůbec nedozvěděli.

Moje kamarádka se pozastavila nad tím, že prezidenta do schrány dotlačily dvě postavy v bílých skafandrech, a chtěla vědět, proč se covidem nakažená hlava státu z obřadu raději neomluvila. Na tuhle logicky znějící otázku jsem reagoval výkladem o mimořádné zálibě Čechů v ceremoniích, přetrvávající možná ještě z dob starého Rakouska. „U nás musí zaznít slavnostní fanfáry pokaždé, kdykoli někam prezident vejde. Stejně tak je nemyslitelné, aby jmenoval premiéra na dálku. A kdoví,“ doplnil jsem zamyšleně, „třeba tímhle vynálezem inspirujeme svět a prezidentské schrány začnou užívat i jinde.“

„Kéž bys měl pravdu!“ povzdechla si Katia a svěřila se mi, že by Macrona do plexisklové schrány zavřela hned.

Deník Metro, 9. 12. 2021