Svěřil se mi kamarád, že shání exorcistu. Seděl – ležel? – na něm totiž duch zemřelé matky (s duchy zemřelých matek si neradno zahrávat, zvláště, jde-li o tu vaši). A jestli bych prý o nějakém nevěděl. Nebudu vám lhát: exorcisty se to kolem mě nehemží. „V tom ti nepomůžu,“ přiznal jsem a navrhl kamarádovi, aby zkusil oslovit psychologa. „Ten by ti se zemřelou matkou třeba též pomohl.“ Kamarád ale trval na exorcistovi. Jsou věci, na které psycholog nestačí. Cožpak o to: Proti gustu žádný dišputát a Kam nechodí psycholog, tam chodí exorcista.

Po čase se mi kamarád zas ozval. Exorcistu našel, obřad prodělal a byl plný dojmů. Neprobíhalo to jako v hollywoodských filmech. Nepřišel k němu charismatický kněz. Nepřišel nikdo, protože se vše odehrálo po telefonu. Klasický obřad se prý pronáší v latině, ten pán jej ale za manželčiny asistence dělal ve francouzštině; konečně proč ne, když jde o francouzskou historku? 40 minut naslouchal kamarád v telefonu dvojhlasné recitaci modliteb. Jedna vzývala pannu Marii, jiná archanděla Michaela. Identita dalších adresátů se kámošovi vykouřila z hlavy, snad i vinou kadidla kouřícího na jeho stole. Exorcista mu výslovně zakázal otevřít okno a kamarád se v tom dýmu málem udusil.

„Povídej,“ ptám se. „Je tvoje matka pryč?“ „Nevím,“ říká kamarád. „Nevěděl jsem o ní, když tu byla, tak jak ti mám potvrdit, že už tady není?“

Kamaráda, který ze sebe možná setřásl svou matku, zdá se neopustila logika.

Deník Metro, 22. 12. 2021