Jedním z příznaků blížící se staroby je, začne-li se člověk v myšlenkách vracet do dětství. Před dávnými lety jsme se častovali se spolužáky oslovením Ty vole. Znamená to něco jako Kámo, avšak po drsňácku. Variantou bylo Hele, vole, a patřilo sem i zvolání s příměsí údivu Ty krávo! Je jasné, že třídní učitelce jsme říkali jinak; například Soužko učitelko. Nevím to jistě, ale myslím si, že se slovník dnešních dětí od názvů skotu víceméně oprostil. Je v jejich výsostném zájmu, aby se k sobě navzájem chovali co nejněžněji v časech, kdy svět notně zdrsněl a součástí bontonu se stalo, aby se každý sem tam projevil jako hrubián.
Celková atmosféra ve společnosti se odráží i ve způsobu, jakým se baví. V konfrontaci s nepřetržitým proudem obhroublostí chrlících se z úst dnešních bavičů by Jaroslav Hašek působil málem jako nějaký puritán. Zatímco vulgarismy byly kořením proslovů Josefa Švejka, moderní televizní zábava založená na kultu reality show vychovává diváka k radosti nad tím, když si dva či více lidí vjede do vlasů.
Obhroubly i mravy žurnalistů a politiků cejchujících část společnosti jako hlupáky. Mezi jimi užívanými označeními jde o ten nejslabší kalibr. Ten, kdo se na veřejnosti hlasitě vymezuje vůči údajným tupcům, tím nejen sám sebe prohlašuje za chytrého, ale zároveň předepisuje druhým, jak mají myslet. Dělení společnosti na lidi myslící správně a ty myslící špatně jsme už zažili a víme, jak to tenkrát dopadlo.

Deník Metro, 10. 11. 2021