Ztratil jsem peněženku. V případě, že se nedostanu ke svým padesáti eurům v hotovosti, bych našel rád aspoň svou občanku, a tak nasedám na kolo a jedu k nejbližší policejní stanici. Na prosklených dveřích služebny v přízemí věžáku stojícího na okraji renneské přistěhovalecké čtvrti je zevnitř nalepena cedulka: Chcete-li vstoupit dovnitř, zvoňte! Šipka míří doleva, kde ze zdi místo zvonku zeje díra a z ní trčí dva drátky, červený a modrý.

V tu chvíli za sklem objevím další cedulku: Zvonek nefunguje; chcete-li vstoupit, volejte na číslo… Samozřejmě s sebou nemám mobil. Za jedním oknem se pohne žaluzie. Zaklepu na ně, muž, který je uvnitř, mě ale ignoruje. Nasedám tedy na kolo a vracím se domů pro mobil.

Po svém druhém příjezdu vytáčím číslo a jednám s policistkou, která telefon zvedne. Konečně mi přichází otevřít (bzučák nejspíš též nefunguje). Uvítají mě holé stěny a bílý umakart ze 70. let; za půlstoletí se zbarvil do šedošpinava. Stěžuji si policistce, že jsem sem musel jet dvakrát. „Od posledních nepokojů máme rozbitý zvonek,“ konstatuje suše. Nevím, o jakých nepokojích mluví, nejspíš to ale bylo někdy na jaře, kdy Francie povstala proti důchodové reformě. Teď je listopad.

Prezident Macron v říjnu pro policii nakoupil granáty se slzným plynem za 38 milionů eur; na nepokoje, které teprve přijdou. Na opravu zvonků a nové vybavení služeben mu bohužel peníze nezbyly.

Deník Metro 15. 11. 2023