Martin Daneš 

Na uvalení policejní vazby na Marka Dalíka ze všeho nejvíc překvapí její načasování. Pozor, nemyslím to jako politici ODS, kteří se ptají: Proč pár dnů před volbami? Nejde o čísi objednávku? Já bych se spíš zeptal: Proč až teď? O vyhlášení rakouského zbrojaře, že ho Dalík požádal o vysoký úplatek, jsem se, tuším, dočetl v tisku už před pár lety.

Kdo je vůbec tahle obskurní postava s pověstí lobbisty a expremiérovy pravé ruky? Pražští novináři se s Dalíkem seznámili po zvolení Mirka Topolánka šéfem ODS v roce 2002; vystupoval tehdy jako jeho osobní tajemník.

Obecně známým se stal ovšem až o dva roky na to, po vypuknutí aféry Kořistka. Za hlasování proti tehdejší Grossově vládě měl poslanci Unie Svobody nabízet deset melounů a velvyslanectví v Bulharsku k tomu. Díky obvinění z úplatku si Dalík poprvé okusil, jak chutnají policejní klepeta…

Za další dva roky dosáhl Topolánek vytouženého premiérského křesla a Dalík se s ním přestěhoval do sídla vlády. Měl tam vlastní kancelář, po premiérově boku se účastnil jednání, i na mezinárodní úrovni. Funkce? Kamarád premiéra! Když se na něho novináři Topolánka ptali, rozčilil se: Co je vám do toho, jaké si vybírám kamarády?

Z opojení mocí se chlapci z Moravy zatočila hlava. Neváhal se tak přirovnávat k Martinu Bormannovi či veřejně přiznat, že přesvědčování poslanců ČSSD k podpoře Topolánkovy vlády „něco stálo“. Věřil, že mu díky krytí z nejvyšších míst vše projde. Ta doba, zdá se, skončila.

Kdo bude další na řadě?

Publikováno v deníku Metro, 11. 10. 2012