Za necelých pět měsíců, co stojí v čele francouzské vlády, se Manuel Valls přesvědčil o bezvýchodném postavení své země. Rozpočtový deficit stále nad třemi procenty, rostoucí státní dluh, přetrvávající recese a s ní spojená vysoká nezaměstnanost. Vládě dnes nedůvěřuje osm lidí z deseti, jaký tedy div, že Valls uvažuje o rekvalifikaci. Zdá se, že oborem, po němž pošilhává, je literární kritika, alespoň soudě podle toho, že s ním deník Le Figaro (9. 8.) zveřejnil rozhovor přes půl tiskové strany na téma Má nejoblíbenější kniha.

Valls si zvolil román Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí. Knihu s „úžasným názvem“ přečetl poprvé po jejím francouzském vydání v roce 1984, když mu bylo 22, a v průběhu následujících třiceti let se k ní vrátil dvakrát nebo třikrát. „Tenhle román vás totálně otevře,“ hýří superlativy. „Ten román vám udělá dobře.“ Vzápětí redaktorům deníku – snad aby doložil, že si nevymýšlel, když tvrdil, že knihu přečetl čtyřikrát – nabídne detailní rozbor hlavních postav. A neopomene vyzdvihnout nejcitovanější pasáž, známou Kunderovu úvahu o kýči coby absolutním popření hovna.

Valls, jenž celý svůj život působí v politice, román odehrávající se v Československu během Pražského jara i po něm chová v oblibě též pro jeho výsostnou političnost. A váží si i samotného Kundery, onoho „spíše optimistického chlapíka“.

Zato my si svého slavného rodáka nevážíme dost. No řekněte: kolika českým autorům dělá reklamu premiér (pravda, dosluhující) světové velmoci?

Zkrácená verze vyšla v deníku Metro, 20. 8. 2014