V nekrologu Milana Kundery, jenž vyšel 13. července v předním francouzském deníku Ouest-France, se píše: „V červenci 1975 dorazil (Kundera) se svou ženou Věrou do Rennes. Československo maršála Tita mu povolilo vyjet do Francie na 730 dní.“
Když před třiceti lety přestal Kundera poskytovat rozhovory a na zbytek života se stáhl do ústraní, byl jeho krok motivován nejen touhou „zmizet za svým dílem“, ale i odporem k masmédiím. V eseji Zneuznávané dědictví Cervantesovo z roku 1986 Kundera píše: „Román (jako ostatně celá kultura) se ocitá čím dál víc v rukou médií; a média, tito agenti planetárního sjednocení, (…) distribuují do celého světa stejné simplifikace, stejná klišé, ta, která jsou s to být přijata největším množstvím, všemi, celým lidstvem.“ Duch románu je naproti tomu podle Kundery „duchem složitosti. Každý román říká čtenáři: ,Věci jsou složitější, než si myslíš.‘ To je věčná pravda románu, ale je ji čím dál méně slyšet v hluku jednoduchých a rychlých odpovědí, které předcházejí otázku a vylučují ji.“
Ve svých knihách kladl Kundera otázky a nenabízel jednoznačné odpovědi, protože moudrostí románu pro něho byla „moudrost nejistoty“. K perspektivám žánru řekl: „Chce-li ještě objevovat, co není objeveno, chce-li ještě pokročit dál jakožto román, nemůže to dělat než navzdory a proti pokroku světa.“ Před dvěma týdny se vizionář Kundera zařadil mezi nesmrtelné.
Deník Metro 26. 7. 2023
Vážený pane Daneši,
Přečetl jsem kompilaci článku Kundera R.I.P.
Dle mého názoru se jedná o snůšku banalita a klišé. Bohužel, obsahem jsou i naprosté nesmysly. Maršál Tito nebyl nikdy vládcem v Československu. Omlouvá Vás, pravděpodobně mládí, ale očekával bych od osobnosti Vašeho formátu větší přehled.
Vím, časy se mění. Myslím, že po přečtení tohoto článku, by moje profesorka ČJ měla problém propustit dotyčného k maturitní zkoušce
Jediné s čím asi lze souhlasit, je Kunderův odpor k masmédií. Asi chápete
Dobrý den,
v prvním odstavci mého sloupku stojí, že v Kunderově nekrologu, jenž vyšel 13. července ve francouzském deníku Ouest-France, se píše… Následuje text v úvozovkách. Průměrně inteligentní jedinec si z toho snadno vyvodí, že jsem větu o maršálu Titovi nenapsal já.
Narážka na maturitní zkoušku z češtiny se Vám tak příliš nepovedla; kdyby její součástí byl test porozumění psanému textu, obávám se, že byste měl u zkoušky velké potíže.