Už přes dva týdny si na francouzských sociálních sítích přečtete tento dotaz: Kde je Steve? Týž text se objevil na transparentech při sobotních demonstracích žlutých vest… nebo zdobil lavičky ve městě, kde žiju.

Vy se asi ptáte, kdo je Steve. Při letošním Svátku hudby v noci z 21. na 22. června se mládež ve městě Nantes nedokázala nabažit rytmu a pod pódiem vystavěným na břehu Loiry tančila ještě dlouho po půlnoci. Kolem čtvrté zavelela policie k rozchodu. Mládež neuposlechla a ve 4.30 policisté vůči stohlavému davu zasáhli slzným plynem, kouřovými granáty a vypustili do něj psy. Lidé podlehli panice a – nemajíce kam ustupovat – spadla část do řeky. Čtrnáct jich z vody vytáhli hasiči. Patnáctý účastník – Steve Caniço, 24letý Francouz portugalského původu – je od té chvíle nezvěstný. Podle rodičů i přátel neuměl plavat.

Policie po něm vyhlásila celostátní pátrání. Místní média téma převážně ignorují a upřednostňují letní evergreeny typu odjezdy na dovolené či vedra.

Tématu se však věnují média zahraniční. Článek v nejnovějším vydání německého týdeníku Die Zeit hovoří o francouzské policii jako o jedné z nejsurovějších v Evropě. Čím to je? Koncem loňského roku dostala od prezidenta Macrona zadání využít všech prostředků k rozdrcení hnutí žlutých vest. Výsledkem jsou stovky zraněných a pocit absolutní beztrestnosti u policistů. V březnu komisařka pro lidská práva OSN zařadila Francii po bok Venezuely a Súdánu. Není divu, že se za mladíka, který si sám reflexní oděv nikdy nenavlékl, nejvíc angažují právě žluté vesty.

Deník Metro, 10. 7. 2019