Jednou z předností Bretaně je, že se tady nic neděje. Ozvěny české prezidentské bitvy doléhaly k mým uším z dáli a vzrušením, které kolem ní panovalo, jsem se nenakazil. Příjemné rozechvění mi zato působí žluté květy narcisu a fialový šafrán jarní, které v uplynulých dnech vypučely v trávě a podaly průkazné svědectví o tom, že přichází jaro.

Těch svědectví je ale víc. Zimní vstávání není v Bretani žádná legrace, protože v lednu zde ráno bývá tma ještě před devátou hodinou. Nyní se rozednívá chvilku před osmou a pár hodin se pak země topí v mlze. Kolem poledne, někdy o něco dřív, jindy později, na nebi nesměle vykoukne slunce, mlhu rozpustí a vzduch zavoní jarem.

I když ještě není teplo, není už ani zima. Lidé s úlevou stahují radiátory a svlékají roláky. Nejhorší předpovědi pařížské vlády a zástupců firmy EDF hovořící o možných odstávkách elektrické sítě v případě jejího přetížení, jež loni na podzim přetřásala francouzská média, se nenaplnily. Zima byla nakonec docela krátká a nepříliš tuhá, a Francouzi si tak nejspíš ušetří účinkování v reality show napodobující scénáře hollywoodských katastrofických filmů.

K letošnímu bretaňskému jaru patří i účast na sérii generálních stávek, již vyhlásily francouzské odbory proti vládnímu plánu zvýšit věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let. Zatím poslední se konala minulý čtvrtek a život se takřka zastavil. Další stávka se plánuje na 7. března.

A pak že se v Bretani nic neděje…

Deník Metro 22. 2. 2023