Za komunistů se tomu říkalo úzký profil. Označoval zboží, jež nešlo sehnat, anebo jen pod pultem. Řada termínů z husákovského Československa k naší úlevě upadla v zapomnění, tento by se ale dal dnes oprášit… ve Francii, která komunismus nezažila.

Ne, ve zdejších výlohách nenajdete konzervy naskládané do úhledných pyramid, jaké jsem v dětství vídal v Praze. Regály stále překypují zbožím, vynořil se tu však dříve nevídaný fenomén nedostatkových artiklů.

Džus z granátového jablka pravda nepatří k základním potravinám, já ho ale piju rád. Po Novém roce z regálů nákupního centra zmizel a na můj dotaz, kdy se objeví, krčí personál rameny. Vypařily se i těstoviny mé oblíbené značky a já se musím spokojit s obyčejnými.

Marně sháním vajíčko na čaj. To s řetízkem. Všude slyším stejnou mantru: dočasné vyčerpání zásob. Že by milovníci čaje vzali sklady útokem a vybrali všechna vajíčka?

Zhruba před rokem se z obchodů vytratil slunečnicový olej. Po čase se tam vrátil. Text na vinětě je v azbuce. Zkoumal jsem jej a rozluštil nápis Bulgaria. Zmizela i francouzská hořčice… ve Francii, prosím! Pokaždé, když ji dodali v množství menším než malém, lidé se o ni div nepoprali. Dnes hořčice k mání zas je, pořád ale ne ta dijonská. V mém obchodě nabízejí dovozovou – z Polska.

Jdu s receptem do lékárny a lékárník mi sdělí, že můj lék není. Zažertuji na téma úzký profil. Lékárník mi málem vynadá: „Váš lék, to nic není; nám chybí antibiotika!“

Deník Metro 8. 3. 2023