Kandidát krajní pravice Jair Bolsonaro byl zvolen prezidentem Brazílie, největší země Latinské Ameriky. Do tamní politiky vstoupil tenhle bývalý voják před třiceti lety a až donedávna v ní byl ryze marginální figurou. Letos v říjnu ve druhém kole prezidentských voleb porazil svého levicového protikandidáta s více než desetiprocentním náskokem. Jeho vítězství připomínající blesk z čistého nebe pro zasvěcené pozorovatele přesto zas tak velkým překvapením nebylo.

Bolsonaro se v současnosti zhlíží v americkém prezidentu Donaldu Trumpovi, od něhož si vypůjčil i ústřední heslo volební kampaně. Jeho první část – „Brazílie nade vše“ – obohatil dovětkem „Bůh nade všemi“.

Voják posedlý zabíjením

Bolsonaro byl v roce 1988 propuštěn z armády a ihned se vrhl na politiku. O dva roky později byl poprvé zvolen do brazilského parlamentu a v roce 1993 na sebe upozornil výrokem: „Jsem příznivec diktatury. Naše vážné národní problémy nikdy nevyřešíme s pomocí nezodpovědné demokracie.“

Předseda parlamentu projevil tenkrát úmysl prosadit zrušení Bolsonarova mandátu, rozmyslel si to ale poté, co se z řad veřejnosti zvedly hlasy na poslancovu podporu. Brazílii vládla v letech 1964-85 tvrdá vojenská diktatura a s odvoláním na ni Bolsonaro v rozhovoru pro deník New York Times rovněž podotkl: „Lidi mě objímají a prohlašují mě za národního hrdinu. Přejí si návrat armády. Ptají se mě: ‚Kdy se vrátíte?‘“

Poslanec Bolsonaro střídal politické dresy jako ponožky, neměl žádný ucelený program a často měnil i své zahraničněpolitické názory. Zkraje třeba fandil venezuelskému prezidentu Hugo Chávezovi (nejspíš mu – penzionovanému kapitánovi – tenhle plukovník imponoval svým autoritářstvím), než začal naopak tamní levicový režim pranýřovat. Konzistentní zůstal po celou tu dobu jen ve svém odporu k demokracii a lidským právům. V roce 2016, když parlament odvolával levicovou prezidentku Dilmu Rousseffovou, „věnoval“ svůj hlas proti ní památce plukovníka Ustry, zodpovědného za mučení vojenského režimu, jímž byla na počátku 70. let čtyři roky vězněna i sama Rousseffová. A za hlavní chybu tohoto režimu následně označil skutečnost, že „před zabíjením dal přednost mučení“.

Bolsonaro se naváží do žen, homosexuálů, černochů („jsou líní a prohnaní“) i Indiánů („smrdí a jsou nevychovaní“), kteří v tamním sociálním žebříčku stojí na nejnižší příčce. Projev návštěvníka „čtvrté cenové“ do nejvyšších politických sfér zavedl jeho vzor, americký prezident Trump, který současně prolomil tabu týkající se slovního šíření rasismu, od 2. světové války respektované státníky civilizovaného světa. Image Bolsonara coby machisty se svalnatými řečmi na voliče viditelně zabrala. V zemi, kde na předměstích velkých měst řádí zločinecké gangy, zabodoval i se svým příslibem uvolnit pravidla pro držení zbraní tak, aby se lidé mohli zločincům „bránit sami“.

Rudí banditi na tapetě

Bolsonarovým hlavním terčem je ovšem radikální levice ztělesněná Stranou pracujících, která zemi vládla třináct let, až do odvolání prezidentky Dilmy Rousseffové v souvislosti s údajnou korupcí. Brazílie už čtvrtý rok prochází hospodářskou recesí a politikovi se v kampani podařilo vyvolat dojem, že za ni nese zodpovědnost právě „zkorumpovaná“ Strana pracujících. Barvou téhle strany je rudá, a jedním z jeho oblíbených hesel se tak stalo „vymést rudé bandity z mapy Brazílie“.

V neposlední řadě k Bolsonarovu triumfu nahrály vnější okolnosti: začátkem září byl při mítinku zraněn nožem levicovým aktivistou a pár dní byl v ohrožení života. Po několika operacích se ze všeho dostal a s odvoláním na svůj zdravotní stav se odmítl zúčastnit televizních debat se svým protikandidátem Fernandem Haddadem ze Strany pracujících. Tomu se naopak vymstil fakt, že měl na svou kampaň pouhé tři týdny. Strana původně do voleb nasadila bývalého prezidenta Lula da Silvu, odsouzeného na dvanáct let nepodmíněně za korupci. O tom, že se populární politik, který by jinak měl značnou naději na návrat do čela státu, nemůže voleb zúčastnit, rozhodl brazilský federální soud 31. srpna a strana pak za něho musela na poslední chvíli hledat náhradu…

Bolsonarovo zvolení se zdá být součástí konzervativní vlny, která zasáhla Jižní Ameriku. Ještě před pár lety na tomto kontinentu převažovaly levicové režimy. V Chile, Argentině a Kolumbii levicové či středové prezidenty nedávno ve volbách vystřídali kandidáti pravice. Baštami (krajní) levice obléhanými ze všech stran dnes zůstávají jen Bolívie a Venezuela.

Hospodářský krach Venezuely vyvolaný katastrofální politikou tamního prezidenta Nicoláse Madura ostatně dodal Bolsonarovi v kampani snadnou munici. Stačilo, aby v jejím závěru stále dokola opakoval:

„Nevolte mého protikandidáta! Podívejte se na Venezuelu! Takhle bysme dopadli taky, kdyby nedejbože měl vyhrát!“

Deník Metro, 1. 12. 2018