Mladý fešák Macron vyfoukl v prvním kole prezidentské volby Le Penové vítězství

Nestává se tak často, aby se na Francii soustředila prioritní pozornost všech světových médií, aniž by šlo o teroristický útok na jejím území. Letošní prezidentská volba takový zájem vyvolala. Nikoli náhodou; tahle volba ovlivní nejen budoucnost Francouzů, nýbrž i Evropské unie, její měny euro, a potažmo celého euroatlantického společenství. 

Macron našel geometrický střed

Z hlediska milovníků akčních scén naplnil výsledek očekávání: v prvním kole volby s 24 procenty hlasů zvítězil 39letý krasavec a absolvent elitních škol Emmanuel Macron, který teprve před rokem založil své hnutí Na pochodu (En marche). Za ním se s 21,3 procenty hlasů umístila šéfka nacionalistické Národní fronty Marine Le Penová. Ve druhém kole se tak poprvé za existenci francouzské V. republiky utkají dva „nesystémoví“ kandidáti, zatímco vyslanci obou hlavních stran – republikán François Fillon i socialista Benoît Hamon – propadli.

I když se Fillon s dvaceti procenty hlasů probojoval na třetí místo, o debaklu lze hovořit především v jeho přípradě. Ještě před čtvrt rokem totiž všichni věřili tomu, že má kandidát pravice vítězství v kapse. Poté, co se na něj provalilo, že se za své čtyřicetileté působení ve vrcholné politice řídil socialistickým heslem Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu, ho republikáni odmítli vyměnit, čímž promrhali svůj kapitál důvěry.

Bývalý chráněnec prezidenta Hollanda – poradce a zástupce kancléře v Elysejském paláci, a následně ministr hospodářství ve vládě Manuela Vallse – za sebou loni v létě hlasitě práskl dveřmi a od té doby všude říká, že sice pana Hollanda respektuje, ale že s ním měl značné (blíže neurčené) neshody. Slibuje skoncovat s politickým systémem, jenž „za posledních třicet let nebyl s to řešit ekonomické problémy země“, a současně s tím chce překonat – podle něho přežité – dělení společnosti na levici a pravici. Macron by rád poslepoval to nejlepší z obou doktrín, totiž hospodářský liberalismus se sociální citlivostí, a přidal k tomu koňskou dávku otevřenosti a proevropské orientace v zahraniční politice.

Marine Le Penová a Macron jsou jako oheň a voda. Le Penová se chystá uzavřít hranice, bojovat proti přistěhovalcům a uspořádat referenda o vystoupení z Evropská unie i z eurozóny. O postupu do druhého kola prezidentských voleb dlouho snila a ziskem 7 680 000 hlasů výrazně předčila rekord kandidáta Národní fronty v tomto klání. Na druhou stranu jí všechny průzkumy v posledním roce předpovídaly první příčku…

Teroristé se sami přizvali do kampaně

Závěr volební kampaně jí přitom mimořádně hrál do karet. Její oblíbené téma islámského terorismu, jež se z ní takřka vytratilo, se s ohlušujícím rachotem vrátilo; protlačili je tam samotní teroristé. V úterý 18. 4. byli napřed v Marseille zatčeni dva muži podezřelí z přípravy atentátu. Při domovní prohlídce u nich policie objevila malý zbrojní sklad a tři kilogramy podomácku vyrobené výbušniny. To ale bylo jen zahřívací kolo. Večer 20. 4. na nejslavnější pařížské avenue Champs-Elysées zastavil francouzský občan jménem Karim Cheurfi se svým automobilem vedle zaparkované policejní dodávky, vystoupil a jejího řidiče, který právě svačil, skolil kalašnikovem zblízka do hlavy. Poté přešel na chodník a začal pálit na hlídku před tureckým informačním centrem; dřív než byl sám zastřelen, stačil dva další policisty zranit.

Mnohonásobný recidivista Cheurfi žil v pařížském předměstí Chelles. V minulosti byl vězněn za běžné kriminální delikty. Před čtyřmi měsíci byl zatčen na základě udání, že hrozil policistovi smrtí a pokoušel se sehnat zbraně, pro nedostatek důkazů byl ale propuštěn. Jeho oběť, 37letý policista Xavier Jugelé, se do křížku s islamisty nedostal poprvé; 13. listopadu 2015 zasahoval při teroristickém útoku na pařížský klub Bataclan. Jugelé žil v registrovaném partnerství s mužem a byl členem Sdružení francouzských policistů a četníků LGBT (lesbian, gay, bisexuel, transgender).

V reakci na atentát tři hlavní kandidáti – Le Penová, Fillon a Macron – zrušili plánovaný program na poslední den kampaně a namísto toho v pátek jeden po druhém odvysílali „státnické“ projevy na téma terorismus. Le Penová přislíbila „neprodleně“ vyhostit všechny cizince podezřelé z vazeb na islamisty a ty s dvojím občanstvím zbavit toho francouzského. Hřímala proti neschopnosti státu vypořádat se s daným problémem a podotkla, že kdyby byla bývala prezidentkou ona, k žádným útokům by nedošlo, protože by se teroristé vůbec nedostali do země. Taktně přitom zamlčela skutečnost, že většina útočníků z posledních let měla francouzské pasy… Fillon, který vystoupil hodinu po ní, slíbil to samé bleděmodrém. Jako poslední řečnil Macron, který oba své kolegy pokáral za to, že se z útoku pokoušejí vytřískat laciné body; v duchu hesla, že ani jemu nějaký ten laciný bod nebude ke škodě, jedním dechem přislíbil zřídit v Elysejském paláci speciální „antiislámskoradikalizační“ buňku.

Atentát tři dny před volbami a Fillonovo a Le Penové mávání železnou pěstí nakonec ani jednomu z nich příliš nepomohlo. Vysvětlení je dvojí: od zavedení výjimečného stavu nebere vláda prezidenta Hollanda teroristickou hrozbu na lehkou váhu a její akce je vcelku účinná, navíc Francouzi už atentátům přivykli a – cynicky řečeno – jeden policista zastřelený na Champs-Elysées je nerozhází. Kdyby přišel nějaký pořádný masakr, to by byla jiná písnička…

Pád Eiffelovky se nechystá

V reakci na výsledky prvního kola se Marine Le Penová prohlásila za kandidátku lidu proti systému a elitám (elitou rozuměj Emmanuela Macrona). Snadné to mít nebude. Na volební vyhlídky kandidáta Národní fronty mají Francouzi hezkou metaforu o „skleněném stropu“; nad sebou mám modré nebe, stoupám výš a výš… najednou hlavou tvrdě narazím na neviditelnou překážku – to byl on!

Dle průzkumu provedeného vzápětí po vyhlášení výsledků prvního kola by měl v tom druhém porazit Macron Le Penovou poměrem 62 ku 38 procentům hlasů. Podporu ve druhém kole mu vyjádřili vyřazení kandidáti pravice i levice, předseda vlády Cazeneuve, jakož i prezident Hollande; třebaže ho – nevděčník – před rokem opustil, on ho má stále rád… Všichni už myslí na červen, kdy se uskuteční parlamentní volby a nový prezident bude shánět parlamentní většinu k naplňování svého programu.

Mimochodem Macronův nedělní proslov připomínal spíše projev čerstvě zvolené hlavy státu než vítěze pouhého prvního kola a jeho následný přesun ulicemi Paříže do restaurace ve čtvrti Montparnasse otevřeným autem s policejní eskortou, při němž projížděl křižovatky na červenou, byl typickou prezidentskou parádou v latinském stylu.

Samozřejmě že nadále platí rčení Nikdy neříkej nikdy, a tak – podobně jako nelze zcela vyloučit, že spadne Eiffelovka – lze připustit i možnost, že osmým prezidentem francouzské V. republiky koncem příštího týdne nebude zvolen Emmanuel Macron.

Týdeník Reflex, 27. 4. 2017