Dle letošní edice atlasu Světové meteorologické organizace se světová mračna obohatila o dvanáct nových druhů. Čím si to vysvětlit? Přeskupila se snad po 1. lednu mračna na obloze? Nikoli, praví odborníci, odpovědí je, že náš rejstřík rozšiřujeme o druhy, jež dosud figurovaly jen v neformálním meteorologickém názvosloví.

Po brexitu skoxit?

Nové, dosud nepojmenované druhy mraků se na konci března vynořily i nad evropským kontinentem poté, co britská premiérka Theresa Mayová podepsala žádost o aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy o vystoupení své země z Unie. Neočekávaným vítězstvím ano v loňském referendu o této otázce, jež uspořádal její předchůdce David Cameron, vkročila Evropská unie do nové éry: zatímco dosud se pouze rozšiřovala o nové členy, nyní – jak se zdá – začíná éra scrkávání se.

Velká Británie, velmoc stojící v čele vlastního – celosvětového – společenství s názvem Commonwealth, se přesto odchodem z Unie škodám nevyhne. Krom ztrát spojených s opuštěním jednotného trhu se bouří dvě autonomní části Británie, Skotsko a Severní Irsko, jejichž obyvatelé se v referendu většinově vyslovili pro setrvání v Evropské unii. Severní Irsko se obává chvíle, kdy se jeho volně průchozí hranice s Irskou republikou změní v „tvrdou“ hranici Unie. Ve Skotsku proběhl před třemi lety plebiscit o vystoupení z Velké Británie, v němž zvítězili příznivci jednoty. Argumentujíc radikální změnou situace, prosadila teď skotská premiérka Nicola Sturgeonová v místním parlamentu návrh na uspořádání referenda nového…

Zkrátka když se spustí proces dělení, nemůže nikdo vědět, kde se zastaví.

Venezuelský prezident řídí svou zemi jako autobus

Mraky se stahují i nad Venezuelou budující už patnáct let socialismus natolik úspěšně, že se vyprázdnily regály tamních obchodů, v nemocnicích chybí léky a nebývale bují korupce i zločin; tamní vláda zatím naplňuje osvědčený recept, podle něhož zájmy všeho lidu nejlépe obhájíme tak, že mu zacpeme ústa roubíkem.

Prezidentovi – bývalému řidiči autobusu – Nicolásovi Madurovi dnes nedůvěřuje až osmdesát procent Venezuelanů. Do úřadu nastoupil po smrti charismatického Huga Cháveze v roce 2013 a svůj charismatický deficit kompenzuje utahováním šroubů (přitom ani za Cháveze nebyla Venezuela vzorovou demokracií). Před dvěma lety získala opozice parlamentní většinu, avšak její loňský pokus o Madurovo odvolání narazil na veto tamního Nejvyššího soudu.

Týž – prezidentovi nakloněný – Nejvyšší soud 29. března parlament rozpustil a sám si přisoudil jeho pravomoci. Opozice to nazvala pučem a vyzvala k masovým demonstracím. Za pravdu jí dala i venezuelská generální prokurátorka Luisa Ortega Díaz, která rozhodnutí soudu označila za porušení ústavního pořádku.

Prezident se toho nejspíš zalekl, protože už 1. dubna Nejvyšší soud své rozhodnutí zrušil a činnost parlamentu obnovil. Své znovuzvolení v prosinci 2018 si teď Maduro zkouší pojistit jinak; 7. dubna Účetní dvůr učinil šéfa opozice Henrique Caprilese Radonského nevolitelným na patnáct let. Důvod? „Rozpočtové nesrovnalosti“ provincie, v jejímž čele stojí.

Syrský prezident Asad kropí svůj lid sarinem

Mrak, který se 4. dubna v 7 hodin ráno zvedl nad syrským městem Chán Šajchún, zabíjel. Nešlo však o žádnou biblickou apokalypsu, nýbrž o nervovový plyn sarin, jímž vládní letectvo pokropilo město nacházející se v rukou rebelů. Lidé padali k zemi, dusili se a svíjeli v křečích. Bilance: necelá stovka mrtvých, mezi nimi i děti.

Pár hodin nato syrské letectvo zničilo místní středisko civilní obrany a bombami pokropilo féž místní nemocnici. Už dva dny předtím vybombardovalo nemocnici ve městě Maarat an-Numán, shodou okolností (?) jedinou v oblasti, jež disponovala jednotkou péče o lidi zasažené chemickými zbraněmi…

Režim Bašára al-Asada odpovědnost za chemický útok odmítl. Jeho ruští spojenci vzápětí připustili, že město skutečně bombardovala syrská vládní letadla, ihned k tomu ale přidali pohádku o tom, že se plyn šířil z vymbombardovaných skladů rebelů obsahujících zakázané látky.

Reakce amerického prezidenta Donalda Trumpa, který donedávna na Asada pohlížel spíše smířlivě, byla nezvykle ostrá: v noci ze 6. na 7. dubna nechal vypálit 59 střel Tomahawk na syrskou letenskou základnu Šajrát.

S chemickým útokem Asadova režimu proti vlastnímu obyvatelstvu se nesetkáváme zdaleka poprvé. Když 21. srpna 2013 vypustila vládní letadla sarin na damašské předměstí Ghúta, pohyboval se počet obětí mezi 500 a 1500. Obama tenkrát pohrozil odvetným úderem, po nesouhlasném stanovisku Kongresu však přistoupil na ruský návrh zničit syrské zásoby chemických zbraní pod dohledem OSN. Jejich likvidace skončila loni v lednu; jak vidno, schoval si Asad trochu nervového plynu pro strýčka příhodu…

Xantypa, 1. 5. 2017