Kdyby bylo možné volbou něco změnit, byla by už dávno zakázána. Výrok francouzského herce a humoristy Coluche, jehož znají čeští diváci hlavně z role syna Louise de Funèse alias Charlese Duchemina ve filmu Křidýlko nebo stehýnko, pochází z první poloviny 80. let. Dokazuje, že nedůvěra v politické elity liberálně-demokratických režimů zdaleka není novým fenoménem. Znechucení, jež třicet let doutnalo pod povrchem, se po světové hospodářské krizi let 2008-09 napevno ukotvilo ve veřejném prostoru.

V posledních letech zdá se dochází k dalšímu posunu. Rostoucí počet voličů, kteří míní, že politická třída jako celek rezignovala na obhajobu obecných zájmů ve prospěch zájmů obřích nadnárodních korporací i svých vlastních, stále více upřednostňuje „apolitické“ kandidáty dštící oheň a síru na stávající systém.

Herec míří do prezidentského paláce

Třebaže Ukrajina jistě není ukázkovou evropskou demokracií, tamní prezidentská volba je výmluvným dokladem vzájemného odcizení voličů a politických elit. Hlavním předpokladem Volodymyra Zelenského, jehož voliči masivně podpořili proti dosavadní hlavě státu Petru Porošenkovi, pro výkon prezidentské funkce byla… role prezidenta Ukrajiny v oblíbeném televizním seriálu. Učitel Holoboroďok je v něm jakýmsi nedopatřením zvolen hlavou státu a po nástupu do funkce rozpoutá chrabrý boj s korupcí. Diváci svému hrdinovi uvěřili a poté, co loni v prosinci vyhlásil, že roli, kterou si zahrál v televizi, může stejně dobře vykonávat ve skutečnosti, a podal prezidentskou kandidaturu, rozhodli se mu pomoci proměnit fikci v realitu.

Zelenskyj je herec a producent, neumí anglicky a s politikou nemá nejmenší zkušenost… Co by bylo v minulosti vnímáno jako handicap, ukrajinští voliči naopak vyhodnotili jako jasnou výhodu.

Za dosud nejvýraznější antisystémovou volbu bývá považováno vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách v listopadu 2016. Zatímco jeho protikandidátka Hillary Clintonová byla prezentována coby zástupce systému a prodloužená ruku Wall Streetu, sliboval Trump v kampani vymést „Augiášův chlév“ Washingtonu. Coby prezident komunikující s národem přes Twitter a nacházející větší zalíbení v autoritativních vůdcích Východu než ve svých západoevropských partnerech je bezpochyby velmi nestandardním lídrem největší světové velmoci.

Prezidenti posedlí krví

Nejednou jako by se voliči s vaničkou pokoušeli vylít dítě, respektive se špatně fungujícím politickým systémem i samotnou demokracii. Rodrigo Duterte byl 22 let starostou filipínského města Davao a za tu dobu se mu tam podařilo vymýtit zločin. Jaký byl jeho zázračný recept? Dal policii volnou ruku, aby pachatele násilných trestných činů či drogové dealery rovnou střílela. Pravda, čas od času se vloudila chybička a vedle domnělých zločinců byl kulkou ze světa sprovozen i nějaký ten příslušník opozice…

V květnu 2016 Duterte kandidoval na prezidenta. V průběhu volební kampaně si nebral servítky, což dokládá například jeho výrok: „Zapomeňte na lidská práva – pokud budu zvolen prezidentem, poteče krev.“ Vzápětí po svém vítězství uspořádal tiskovou konferenci, na níž vyzval občany k zabíjení drogových dealerů i toxikomanů. Deník Philippine Daily Inquirer poté začal zveřejňovat kill list (seznam mrtvých) se statistikami mimosoudních „poprav“ toxikomanů. Poslední záznam ze 16. února 2017 uvádí tato čísla: „Od 30. června (2016): 2 127 (z toho 1 104 zabitých policií a 1 022 neznámými střelci).“

Svědci popisovali scény s mrtvolami lemující silnice, jejichž hlavy byly přelepeny páskou a opatřeny tabulkou označující, že jde o toxikomana, aby policie neztrácela čas s vyšetřováním.

Opoziční senátorka a bývalá ministryně spravedlnosti Leila de Lima proti tomuto běsnění ostře vystupovala. Jen pár dní poté, co prezidenta veřejně označila za „psychopatického sériového vraha“, byla zatčena ve své senátní kanceláři, uvržena do vazby a obviněna… z napojení na drogové sítě. Proces se hemžil falešnými obviněními policistů a Leila de Lima, která je od té doby za mřížemi, si ve světě získala pověst nejvýznamnější politické vězeňkyně současnosti.

Dutertovým „druhem ve zbrani“ je kapitán ve výslužbě Jair Bolsonaro, který byl v listopadu 2018 zvolen brazilským prezidentem a na Nový rok se ujal funkce. Bolsonaro se prohlašuje za příznivce diktatury a nedávno nařídil ministerstvu obrany, aby po celé zemi uspořádalo armádní oslavy k připomínce 31. března, datu vojenského puče z roku 1964. Vojenské juntě, která se udržela u moci 21 let, Bolsonaro v minulosti vytkl, že „jen mučila a nezabíjela“. Zmíněný režim má přitom na svědomí životy osmi tisíc domorodců a 434 politických odpůrců…

Máte-li někdy pocit, že se svět zbláznil, nejste v tom sami.