Jméno amerického podnikatele Donalda Trumpa jsme donedávna slýchávali spíše ve spojení s jeho českou exmanželkou Ivanou. Američané si v souvislosti s ním možná  vybavili po něm pojmenované mrakodrapy, různě rozeseté po území Spojených států. Od vyhlášení Trumpovy prezidentské kandidatury je všechno jinak: rebel s naditou šrajtoflí nedá spát republikánům, kteří si dnes lámou hlavu nad tím, jak se zbavit vetřelce vyšvihnuvšího se mezi jejich kandidáty neočekávaně na první příčku.

Tajemství Trumpova úspěchu vyvěrá z krize demokratické politiky, jež stihla celý západní svět. Úspěšný podnikatel poukazuje na rozpory mezi slovy a činy profesionálních politiků a sám si v řeči nebere servítky. Odsuzuje špinavé praktiky moci a voličům slibuje vyčistit Augiášův chlév zvaný Washington.

Nepolitický politik

Když v půli června vyhlásil svou prezidentskou kandidaturu, nebrala americká média Trumpa příliš vážně. Dobírala si ho kvůli jeho husté rusé kštici i nevybíravým slovním atakům proti Mexičanům, „sexuálním násilníkům“ údajně zaplavujícím Spojené státy. Smích je brzy přešel…

Žurnalisté se nejspíš nechali zmást dojmem slona v porcelánu, jakým tenhle muž navenek působí. Je pravdou, že před regulérním volebním programem upřednostnil programové porušování pravidel politické korektnosti, všecky jeho zdánlivě od boku odpalované výroky jsou však skvěle promyšlené. A zabírá to – lidé přesycení prázdnou hantýrkou politiků mu neváhají projevit svou podporu.

Trump úspěšně navlékl šaty rebela neslibujícího voličům nic menšího než revoluci (pravda, „klidnou“, nikoli tu bolševickou) proti korporacím ovládajícím Washington. Skutečnost, že je sám nedílnou součástí místních elit, přebijí miliardář svou odzbrojující upřímností. „Je jasné, že jsem musel uplácet,“ podotkl například v jednom rozhovoru pro CNN. „V opačném případě by budova, kde děláme tohle interview, měla jenom 18 pater, a ne 68!“

Situovat Trumpa na žebříčku pravice-levice je vcelku obtížné. Chutí zatočit s ilegálními přistěhovalci by se dal zařadit na samou pravici Republikánské strany. Imigraci z Mexika hodlá zastavit výstavbou hraniční zdi a odesláním 11 milionů Mexičanů tam, odkud přišli. Ostře brojí i proti automatickému nabytí občanství u dětí ilegálních přistěhovalců, jež se narodí na území Spojených států, bez ohledu na to, že tím zpochybňuje XIV. ústavní dodatek z roku 1868. Voláním po zrušení smluv o volném obchodu vyjednaných prezidentem Obamou naproti tomu působí spíše levicově. Je zkrátka svůj a politologové by jej najisto označili za populistu.

Svým osobním příběhem se Trump pokouší naplnit legendu o chlapci, který se vlastní pílí propracoval k bohatství. Hodnota takové symboliky vzrůstá v období doznívání hospodářské krize, jež těžce zacloumala tzv. americkým snem, pokud jej rovnou neproměnila v noční můru. Ano, hlásá prezidentský kandidát sebevědomě, úspěch je v téhle zemi stále možný… politickému establishmentu navzdory!

Trump si osvojil kvaziputinovskou rétoriku silného charismatického lídra. „Přestali jsme vítězit,“ opakuje do omrzení a dodává, že tohle je třeba změnit. Autoritářská image ovšem skýtá svá rizika: Američané nejsou Rusové a vedle národních hodnot si nadmíru cení osobní svobody.

Republikáni v ohrožení

I když se celé soustrojí teprve rozbíhá (republikánské primárky odstartují 1. února ve státě Iowa a samotná prezidentská volba se uskuteční v listopadu 2016), kontroverze kolem současné jedničky mezi jejich kandidáty nahlodávají naděje republikánů na návrat do Bílého domu po dvou volebních obdobích s Barackem Obamou. Trumpovy protikandidáty v čele s třetím z klanu Bushů Jebem trápí zejména dilema, zda je lepší zaútočit na rivala frontálně, či se jej naopak pokusit rozdrtit v láskyplném sevření.

Další nebezpečí číhají z lůna konkurenčního tábora. Vzhledem k prohlubujícím se potížím dosavadní demokratické favoritky Hillary Clintonové se v kuloárech stále více spekuluje o kandidatuře Obamova viceprezidenta Joea Bidena, jenž svými nevymáchanými ústy Trumpa trochu připomíná. Prostořeký „Amtrak Joe“ si doma vydobyl slušné renomé a v prezidentském klání by určitě nebyl bez šance.

Jak vidno, čeká americké republikány v nadcházejících měsících nejedna těžká zkouška. Pro případ neúspěchu ve vnitrostranických primárkách nevyloučil Trump možnost vlastní nezávislé kandidatury. Přesně tak – natruc demokratům i republikánům – kandidoval v roce 1992 jiný marketingově zdatný nepolitik: texaský miliardář Ross Perot. George Bush starší, který tenkrát obhajoval prezidentský mandát, za to zaplatil prohrou proti neznámému „mladíčkovi“ z Arkansasu jménem Bill Clinton…

Xantypa, 1. 10. 2015