Johnny Rotten. Postpubertální zpěvák kapely Sex Pistols zaujímal rád na pódiu postoj babky plahočící se s nůší s klestím, prohnutý tak, že mikrofon držel sotva metr nad zemí. Dnes se – coby frontman skupiny Public Image Limited, pod svým pravým jménem John Lydon – drží před mikrofonem hezky zpříma. Ostatně nemá moc na výběr: ze střízlíka, jakým byl v dobách největší slávy, se stal silnou osobností (v pase) a v případě, že by si byl usmyslil zopakovat předklon, jaký známe ze starých videozáznamů, dost možná by se už nikdy nenarovnal.

Jinak v něm ale dodnes zbyl kus floutka, jenž před čtyřiceti léty bořil konvence natolik zuřivě, až byl ve výsostně demokratické a tolerantní zemi, jakou je Anglie, dokonce načas zakázán. Po dřevorubecku si usmrkává na podlahu (lidé pod pódiem vidí, že nefixluje) a plive vodu, jíž si vykloktává hrdlo… člověku mimoděk napadne, že by nebylo radno na těchhle prknech uklouznout a padnout na ústa. Na intonaci kašle a když mu to „ujede“ a celý jeden song odzpívá čistě, bez náznaku falešné noty (mládež pogující v kotli pod scénou v němém rozčarování na chvíli ustrne), vrátí se vzápětí ke své kulometné palbě strof zakončených typickým „Ňa!“

Celý trik spočívá v tom, že mnohem víc než na melodii se soustředí na předávání energie svých písní. A – věřte, nebo ne – ono to funguje. Navíc dokonale intonujících pěvců, vzájemně zaměnitelných jako ekologicky šetrné automobily z produkce firmy Volkswagen, jsou na světě statisíce, kdežto Johnny Rotten je jen jeden.

Překvapení se dostaví na samý závěr programu: zpěvák, který v pauzách mezi písněmi frkal a plival, házeje do publika sveřepé grimasy, po dvou přídavcích popřeje „fucking nice evening!“, s dlaní na hrudi vyzve diváky, aby měli srdce na pravém místě, a ještě pošle do všech stran sérii vzdušných polibků.

Tu se vám na mysl vloudí podezření, zda neměli pravdu zlí jazykové tvrdící, že je John Lydon citlivá duše, která toho floutka Rottena jen hraje.

Zkrácená verze vyšla v deníku Metro, 14. 10. 2015.