V knize nazvané Dárky z přírody najdete úžasný recept na hřejivou koupel. Vznikl tak, že v seznamu ingrediencí převedl překladatel německé slovo Natron (jedlá soda) chybně jako hydroxid sodný. To je ale žíravína užívaná například k uvolňování ucpaného odpadu. Pravda, jejím přimícháním do lázně se spolehlivě zahřejete; nádavkem se popálíte, poleptáte si kůži, po zasažení očí možná oslepnete. Dárek z přírody za všechny prachy.

Knižní překladatelé se dělí na dvě skupiny: na dobré a špatné. Podobně jako může dobrý překladatel lehce vylepšit průměrný román, může ten špatný znehodnotit mistrovské dílo. Špatní překladatelé se dále dělí na několik podskupin: pedagogové trpící pocitem, že je původní text nejasný, se jej pokoušejí všemožně dovysvětlit, zkracovači jej pro změnu pročišťují o věty či celé odstavce, jež považují za nadbytečné. Z povídky maďarského spisovatele Dezső Kosztolányiho známe překladatele kleptomana, který z broží, zlatých prstenů, svícnů a křišťálových lustrů obsažených v originálu do svého překladu propouštěl pouhý zlomek.

Překladatel – úkladný vrah, s nímž dnes přichází pražské nakladatelství Grada, se ovšem zdá jako světový unikát. Zase jsme my Češi v něčem první!

Chybu v překladu objevili až pár měsíců po vydání knihy, když na ni upozornila čtenářka s chemickým vzděláním. Zodpovědný redaktor se hájí s tím, že na chybu zkrátka nešlo přijít. Že nešlo? I za svůj alibistický výrok by zasloužil ponořit do lázně dle receptu z téhle vypečené knížky.

Zkrácená verze vyšla v deníku Metro, 26. 6. 2014