Kdykoli přespávám v hotelu, hodnotím jej coby bývalý hotelový recepční zkušeným okem profesionála. Pozorování je o to zajímavější, čím exotičtější je země, v níž se nacházím. Bulharská metropole, kde jsem před týdnem strávil dvě noci, je pro mě exotická až až, a já se s vámi rád podělím o své tamní zkušenosti.

Zvláštní ošuntělost, která po příletu z Německa působí vcelku sympaticky, udeří do oka už v hale sofijského letiště. Znovu se mi připomene po vstupu do hotelové haly (halky, haličky) v centru města. Vedle recepce se za otevřenými dveřmi kumbálku topí snědý muž v haldách kartónů, lejster a dalších krámů. Po výjezdu do třetího patra po koberci původně modrém, nyní bílém, prošlapaném až na samý podklad, přejdu do pokoje, v němž mě skolí vedro. 28,5°C, hlásí displej ovladače vytápění. Po neúspěšném pokusu teplotu snížit se vracím do recepce a muž z přecpané komůrky, z něhož se vyklube manažer, se mnou vyjíždí nahoru. Prosbu, aby topení v pokoji vypnul, odmítne a nakonec je velkodušně o trochu stáhne. V noci se mi při otevřeném okně podaří teplotu srazit na 24°C. Převaluji se na posteli a přemýšlím o tom, proč v Bulharsku nezuří energetická krize…

Ráno probírám s paní recepční tipy na dárky. Doporučí mi obchod s nejvýhodnějšími cenami a začne se přehrabovat v kabelce. „Půjčím vám svou Billa kartu,“ říká. „Tu kartu mi prosím ale pak vraťte.“

Bulharsko, mám tě rád.

Deník Metro 13. 12. 2023