V pátek 28. října se odehrálo v Praze pozoruhodné divadlo. Na Hradě, před statisty narychlo doobsazenými řadami Vladislavského sálu, měl prezident Zeman první řeč před svým vlastním nástupnictvím. Překvapil smířlivým tónem (během celého projevu nikoho neurazil!), avšak nezklamal zmínkou o „mezinárodním islámském terorismu“ a následným důrazem na ocenění muže, jenž se v Uherském Brodě postavil „teroristickému útoku“. Teď už jen zbývá, aby Ovčáček načas přerušil hledání Peroutkova článku a zjistil, že cvok ze Slovácka, který legálně vlastněnou zbraní vystřílel hospodu, měl vazby na al-Kajdu…

Prezidentovo strašení islámským terorismem zabralo, a spousta lidí tak nevnímá podstatně větší hrozbu, jíž dnes čelíme: dvě východní impéria – Rusko s Čínou – by si nás ráda namazala na chleba a Zeman je jejich věrným slouhou.

Hradní akci předcházel mítink v pražském podhradí uváděný Michalem Horáčkem. Dozvěděli jsme se, že je mravný (prý věřící křesťan) a píše dobré texty. Na prezidentského kandidáta trochu málo… Mirka Němcová dštící na Zemana oheň a síru zas budila podezření, že mu nedokáže odpustit, jak ji před lety nechtěl jmenovat premiérkou.

Nejobsažnější z projevů, jež toho večera zazněly, byl nakonec ten Pithartův. V dobách, kdy hlavu státu vybíral parlament, český expremiér ve volbě opakovaně propadal. Jako by k té roli opravdu dozrál až dnes. Možná že by náročnou kampaň, z níž má ve svém věku obavy, měl přece risknout.

Deník Metro, 2. 11. 2016