Od časů generála de Gaulla hraje ve Francii první housle prezident. Premiér je otloukánkem, jehož může prezident kdykoli odvolat a nahradit někým jiným, dle své momentální nálady. V éře prezidenta Macrona se ne zcela svéprávní šéfové vlád změnili v loutky dálkově ovládané z Elysejského paláce.

Posledním premiérem s jistou autoritou a vlastním politickým zázemím byl Édouard Philippe. Ti, kdo obsadili křeslo po něm, byli pouzí úředníci, které Macron na světla reflektorů vytáhl z kanceláří státní byrokracie. Jméno nynější premiérky si část Francouzů za půl roku nestačila zapsat do hlavy. Blíže se o ní rozepisovat nebudu, není co říct; mimoto si zrovna nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje…

Zato jméno jejího předchůdce, holohlavého muže hovořícího s nenapodobitelným přízvukem kraje Béarn, si každý snadno vybaví. Jean Castex získal lidový věhlas svými skeči, jejichž humor je nechtěný. Jeho nejpopulárnější číslo bylo mistrovské. Premiér se během své řeči začne zničehonic šacovat, šátrá po kapsách saka i kalhot a bručí si pod vousy: „Kde mám brýle?“ Pointa spočívá v tom, že je po celý ten čas měl na nose.

Muž mnoha talentů Castex byl nejnověji jmenován ředitelem pařížského dopravního podniku (RATP). Paříž v minulých dnech ochromila stávka řidičů metra. Představuji si, jak se Castex v nouzi ujímá řízení soupravy metra. Vlak se řítí tunelem a těsně před vjezdem do stanice se strojvůdce začne zuřivě šacovat… Ztratil totiž brýle.

Deník Metro 16. 11. 2022