Na samém konci pravidelné sobotní renneské demonstrace se drobný stařík chopí mikrofonu a začne číst nějaký text z papíru. Je ho špatně slyšet, protože drží mikrofon u levého koutku úst, a k tomu nakřivo. Majitel zvukové aparatury mu jej opakovaně strká před ústa, leč slabá staříkova ručka pokaždé znovu poklesne. Když dočte dědeček stránku a chce vyměnit list, musí odložit mikrofon a v hloučku posluchačů se rozhostí napjaté ticho… Stařec přerovnal listy, bere si zpět mikrofon a čte druhou stránku.

Ve svém proslovu vyzdvihuje stařík vzorové chování Bretonců za prodělané epidemie. Díky rozumnému přístupu místních, kteří nepotřebovali žádné zákazy ani příkazy Paříže, patřila v jejím průběhu Bretaň k nejméně postiženým francouzským regionům. Pozitivní roli sehrály i nízká koncentrace obyvatelstva, absence obřích aglomerací, relativní izolovanost poloostrova i mořské větry dující sem ze tří světových stran.

Po dalším odvážném manévru, při němž podruhé měnil list, stařík konečně dospěje k jádru svého sdělení: Bretonci jsou dostatečně zralí i dospělí na to, aby si poradili nejen s virovou epidemií, aniž by je kdosi zvenčí musel vodit za ručičku. Po staříkově závěru přebírá mikrofon majitel aparatury a vysvětluje publiku, že se Bretonci zcela spokojí s autonomií, jakou má v rámci Francie třeba ostrov Korsika.

Nezávislost, o níž sní řada Bretonců, je společenským tabu, které je radno přikrýt pod visačkou s nápisem autonomie.

Deník Metro 26. 1. 2022