Ve vzdálenosti více než dvanácti námořních mil od pobřeží Normandie do sebe vzájemně narážejí tři desítky lodí. Vzduchem létají dýmovnice, rozléhá se křik a paluby se nebezpečně kolébají z boku na bok. Útočící lodě jsou francouzské, obrannou pozici zaujaly ty anglické. Z bitvy, která se obejde bez obětí na životech, si tři plavidla odnesou díru v trupu. 

Že vám tu líčím nějakou scénu z dávné historie? Kdepak, k téhle námořní bitvě došlo letos 28. srpna. Napadení anglických rybářů jejich francouzskými kolegy nezpůsobila horečka z vedra. V místech bitvy nedaleko ústí řeky Seiny jsou u dna bohatá naleziště oblíbené místní lahůdky hřebenatky kuchyňské (její francouzský název zní o něco poetičtěji – coquille Saint-Jacques čili „škeble svatého Jakuba). Francouzi ji smějí lovit pouze od října do půli května, kdežto Angličani po celý rok. Rozzuření francouzští rybáři se tak jali z naleziště vyhánět ostrovany, kteří prý hřebenatky bezostyšně plení. Ach, ti Angličani – krom monarchie a čaje o páté jim není nic svaté!

V případě, že dojde za rok k „tvrdému“ brexitu, budou si normandští rybáři – i nebohé hřebenatky – moci zhluboka vydechnout, protože britské lodě ztratí přístup do francouzských výsostných vod. Na druhou stranu přijdou rovněž Francouzi o přístup do těch britských, odkud si dnes odvážejí zhruba polovinu vlastního úlovku…

Válka v Saské Kamenici

To v Německu, poblíž českých hranic, probíhal úplně jiný typ bitev a byly o to dramatičtější, že předmětem sporu nebyli mlži, nýbrž lidé… poněkud tmavší pleti. V ulicích 250tisícového města Chemnitz – česky Saská Kamenice či pro starší ročníky Karl-Marx-Stadt – se na přelomu srpna a září potýkaly tisíce fanoušků krajní pravice s tisíci levicových aktivistů ve sporu o zahraniční migranty.

Rozbuškou se stala potyčka skupiny mužů na místním festivalu, z nichž byli dva vážně zraněni nožem a jeden, 35letý Němec kubánského původu, zemřel. Ze zločinu jsou podezřelí dva přistěhovalci: 23letý Syřan a 22letý Iráčan. Iráčan byl už dřív odsouzen za obchod s drogami a agresi a čelil rozhodnutí o vyhoštění ze země. Už pár hodin po události střed města zaplavily zástupy neonacistů, kteří za skandování hesel „Cizinci ven!“ a „Německo Němcům!“ fyzicky napadali chodce vyhlížející nedostatečně árijsky. Dle policejních statistik zranili mimo jiné 18letého Afghánce, 18letého Syřana a schytal to od nich i 30letý Bulhar. Policistům se podařilo obnovit pořádek až po přivolání posil z okolních měst. Řádění připomínající pogrom následně odsoudila německá vláda a kancléřka Merkelová vyhlásila, že nepřipustí „násilí v ulicích“.

Na mítinky, jež v dalších dnech do města svolávaly protiislámské hnutí Pegida i strana Alternativa pro Německo, reagovali odpůrci krajní pravice organizacemi vlastních akcí a ulice Saské Kamenice se načas staly dějištěm potyček mezi odpůrci přistěhovalců a těmi, jež český politický newspeak nazývá „vítači“.

Mikrofony reportérů přitom ve městě zaznamenaly stížnosti místních na stoupající kriminalitu i zdejších usedlíků původem ze Středního východu na to, že zhoustla atmosféra a oni dnes na veřejnosti čelí napadání a urážkám. Že by šlo o počátek rasové války, jak ji ve svém románu Podvolení (Soumission) předpověděl francouzský spisovatel Michel Houellebecq? Prozatím to tak docela nevypadá. Akcí, které se tu zúčastnilo zdaleka nejvíc lidí – na 65 tisíc – a již via Facebook podpořil i německý prezident Frank-Walter Steinmeier, byl koncert proti pravicovému extremismu. Po něm se život v saském městě začal zvolna vracet do starých kolejí.

Reformní snění Nicoláse Madura

Napětí by se dalo krájet i na západní polokouli poblíž hranic s Venezuelou. Tuto dříve nejbohatší zemi Latinské Ameriky zruinovala politika socialistických prezidentů Huga Cháveze a Nicoláse Madura a Venezuelané, kteří dnes nemají co do úst, tak prchají do okolních zemí. Krátce po incidentu, kdy rozzuření obyvatelé brazilského pohraničního města Pacaraima vyhnali stovky Venezuelanů zpět za hranici a jejich věci spálili, vyslal tamní prezident Michel Temer na místo armádu, aby zde zajistila pořádek.

Brazílie prozatím přijala asi šedesát tisíc venezuelských uprchlíků. Peru, kde se jich usídlilo už na půl milionu, před časem zpřísnilo podmínky pro přechod venezuelsko-peruánské hranice – samozřejmě jen pro ty příchozí.

Sebevědomý venezuelský prezident, bývalý autobusák Maduro, nato slavnostně vyhlásil, že jeden a půl milionů jeho spoluobčanů, kteří za poslední tři roky uprchli ze země, se tam zase vrátí, až zaberou jeho ekonomické reformy. Těžko uvěřit, že to, co říká, míní vážně. Anebo našel kouzelný prsten a až ho otočí na svém masitém prstě, země, kterou přivedl sám na buben, v mžiku zázračně rozkvete.

Xantypa, 1. 10. 2018