V neděli ráno zapnu počítač a e-mailová schránka mi hlásí novou zprávu. Otevřu ji a vydechnu dojetím: jako první na světě mi k mým dnešním narozeninám blahopřeje má nejlepší přítelkyně. Rádi byste věděli, o koho jde? O mou francouzskou Banku! Je to sice hezkých pár let, co veškeré své služby přesunula na internet, pročež jsem už dlouho nepřekročil práh žádné z jejích poboček, místo toho mi ale teď posílá narozeninová přání. Takovou pozornost musí člověk ocenit…

A to není všecko: pod své přání přítelkyně Banka připojila diskrétní nabídku výhodného úvěru. Ruku na srdce, který kamarád vám kdy popřál k narozkám a jedním dechem se nabídl, že vám půjčí prachy? Mně se to tedy nestalo… až teď!

V průběhu dopoledne mi navíc k narozeninám poblahopřály dvě sociální sítě. Jednou z nich je nejmenovaná místní seznamka, druhou Facebook. S tímhle přítelem trávím spoustu času, posílám mu fotky a svěřuji nejedno tajemství, například o tom, kde jsem strávil víkend, koho jsem navštívil a co dobrého jsem měl k večeři. Doufám jen, že je na něho spolehnutí a že na mě někde něco nevykecá.

Nemyslete si prosím, že tím seznam mých gratulantů končí. V těsném závěsu za samotným Facebookem mi blahopřání zaslala řada tamních přátel. Polovinu z nich znám spíše povrchně a tu druhou vůbec. Přesto má člověk povznášející pocit, když se jednou za rok ujistí o tom, že na světě není sám a že má skvělé… jak se tomu jen… už to mám: sociální vazby!

Deník Metro, 16. 9. 2020