Na chodbách domu mi pod nohama křupou smítka z vánočních řetězů a občas nerad kopnu do vánoční koule, která spadla ze všudypřítomných girland. Je plastová (Made in China), a tak se hned tak nerozbije.

Jako po mnoha věcech, jež chováme v oblibě, přichází i po Vánocích kocovina. V domě, kde bydlím, se projevuje pozvolnou degradací výzdoby, s níž si dala spoustu práce sousedka z mého poschodí. Den před Štědrým dnem vyběhla ze dveří svého bytu s kartóny plnými ozdob a jala se zkrášlovat společné interiéry.

Vzala to hezky zgruntu. Madla zábradlí ovinula vánočními řetězy a do nich navěsila barevné koule. Vyzdobila dvířka skříňky s uzávěry vody i dveře od výtahu. Protože měla příliš mnoho ozdob (a zjevně i času), vzala útokem výtahovou kabinu. Vyšňořila ji řetězy a zrcadlo polepila samolepkami s motivy zasněžených zimních krajin. V přízemí pak zkrášlila schodiště, topení i poštovní stránky, samolepkami posela skleněné výplně hlavních dveří a dva zakrslé fíkusy živořící těsně u vchodu zázračně proměnila ve vánoční stromky. Minidárečky zabalenými ve vánočním papíru a převázanými barevnou stuhou zpestřila nástěnku domovní samosprávy, aniž by se musela obávat postihu – její muž je předseda.

Už se nemohu dočkat dne, kdy vyjde sousedka z bytu s hromadou prázdných kartónů a začne do nich skládat své ozdoby. Ne že bych měl něco proti Vánocům, všichni si od nich ale rádi trochu odpočineme… dřív než se vrhneme na přípravu těch dalších.

Deník Metro 11. 1. 2023