30. května 2021: král Křupan vede svá vojska k rozhodující zteči se zákeřným Kovirem. Jeho kolečkové křeslo, které tlačí plukovník Šikula, kodrcá po kamenité cestě. Ulice měst jsou vylidněné; na nebi tiše krouží hejna černých ptáků.

Vojáci v bílých ochranných kombinézách a přilbách připomínajících vesmířany místo pušek třímají rozprašovače dezinfekce. Aby dodal bojovníkům kuráže, mává král holí, avšak… kamkoli pohlédneš, nikoho nevidět. Po nepříteli jako by se slehla zem. Podél cesty stojí jen jacísi otrhanci natahující vyzáblé ruce k mašírujícím šikům.

„Kdo je to?“ obrátí se král k důstojníkovi za svými zády.

„Lidé z volnočasových aktivit,“ nakloní se k němu Šikula. „Před osmi měsíci jsme těm budižkničemům zatli tipec a zdá se, že to začíná nést ovoce.“

„Vím,“ přikývne král. „Herci, umělci a další kejklíři, mezi nimiž se šířil Kovir… Dali jsme jim volno na tvorbu, které – jak známo – svědčí hlad, oni ale nic netvoří a jen se nám pletou pod nohama. Už aby si začali hledat normální práci; za pokladnami supermarketů je místa dost!“

Milé děti, vězte, že s Kovirem člověk válčit nemůže, nýbrž pouze s jinými lidmi. Ti, jež krmí erár, s Kovirem v zádech bojují proti těm, kdo pojali bláhovou myšlenku uživit se vlastní hlavou nebo rukama. Jde o nerovný střet a jeho vyústění je na dohled; až erár pošle ty pošetilce ke dnu, dá jim teprve poznat, co je středověk.

Deník Metro, 14. 10. 2020