credit@elishka

Prozradím vám tajemství. Jsem pivař. Ne, nejsem alkoholik; nepiju pivo na hektolitry, nýbrž si je vychutnávám. Říkám si pivní znalec, fajnšmekr a podobně. S pivy plzeňského typu, kterým dávám přednost, mám ve Francii problém. Francouzi je neumějí uvařit, a tak tu sháním piva česká nebo německá. Není to jednoduché.

Ještě před pár let jsem tu kupoval pivo známé značky z Českých Budějovic. V půllitrových plechovkách se dalo sehnat prakticky všude. Pak se v průběhu jednoho léta odevšad záhadně vytratily a v regálech je nahradily ty od amerického pivovaru s takřka stejným názvem. Vedle zazářily reklamní poutáky na tuhle vypečenou značku. Podezření, že za tuhle kampaň musely místní řetězce „zaplatit“ stažením českého piva, které od těch dob ve Francii běžně není k mání, mi jen těžko někdo vyvrátí.

Tahle událost mě tenkrát znechutila, a tak když nedávno vypukla aféra kolem reklamy, již si americký pivovar zadal u trans aktivisty pitvořícího se v přestrojení za Audrey Hepburnovou, škodolibě jsem se zaradoval. Američané začali totiž značku bojkotovat a na sociálních sítích kolovala videa rituálního vylévání plechovek do kuchyňského dřezu. Kvůli hroutícím se prodejům vyrukoval pivovar urychleně s klipem, v němž svalnaté a zpocené mužské paže střídá americká vlajka stoupající po žerdi vzhůru. Ode zdi ke zdi.

Ve francouzských supermarketech se teď chodím občas dívat, zda plechovky s kočičí močí náhodou opět nevystřídaly ty české.

Deník Metro 3. 5. 2023