Chtěl jsem být na Nový rok pozitivní a psát o nějakých hezkých věcech. A nepsat tím pádem o dvou lišáckých kmetech, kteří se nás rozhodli bránit proti hypotetickému přílivu uprchlíků. Jitřením strachu z islámských vetřelců (je pozoruhodné, kolik Čechů nejspíš nemá žádné problémy, že se rozhodli trýznit problémem virtuálním) se tito věrní druzi, poslední čtvrtstoletí předstírající vzájemný ideový boj a zhruba před rokem společně zralí na to, skončit v propadlišti dějin, stali rázem hrdiny národa.

Složitá doba si žádá formulaci smělých idejí a ten z obou starců, který už prezidentem byl, soudí, že „žít by měli lidé primárně ve svých zemích“. Spíše než k polistopadovému státníkovi by tenhle výrok sedl k nejvyšším představitelům komunistické normalizace Husákovi či Štrougalovi. Z jejich úst ovšem nikdy nezazněl, nejen proto, že smyslem existence železné opony na západní hranici Československa bylo nechat zajít chutě každému, kdo by tenkrát rád vzal do zaječích, nýbrž i proto, že byli oba příliš vzdělaní na to, aby si troufli tak odvážně zpochybnit dědictví praotce Čecha…

Jenže tady prý končí legrace. Podle pána, který už z Hradu odešel, „jde o to, jestli si necháme rozvrátit jedinečnou evropskou kulturu hordami lidí z jiných kontinentů“. Hle, chraňme naše čiré studánky před přivandrovalci! Možná že brzy nadejde čas k tomu, začít očišťovat domácí kulturu od všech mimoevropských vlivů, a například v hudbě se tak vrátit k české lidové.

Deník Metro, 6. 1. 2016