Večer 13. listopadu současně na několika místech Paříže začali po zuby ozbrojení útočníci hlava nehlava kosit hosty předzahrádek restaurací, jakož i návštěvníky jednoho rockového koncertu. Takřka ve stejnou chvíli se před branami stadiónu, kde mezi diváky mezinárodního fotbalového zápasu seděl i prezident François Hollande a další francouzští politici, odpálili tři sebevražední atentátníci. Sérií teroristických útoků v režii Islámského státu, jež způsobily 130 lidských obětí, se bitevní pole džihádistů z vyprahlých oblastí Středního východu rozšířilo na starý kontinent.

Válečná fronta zvaná Paříž

Teroristé vtrhnuvší mezi diváky rockového koncertu v pařížském sálu Bataclan křičeli: „Za všechno může Hollande! Přišli jsme pomstít své bratry, oběti francouzských náletů!“ Ihned nato spustili palbu… V tomto ohledu se nejnovější atentáty radikálně liší od lednových útoků na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo a košer prodejnu na okraji Paříže; zatímco tehdy islámští fanatici cílili na pečlivě určené skupiny obyvatel (karikaturisté a Židé), jejich novými terči se stali všichni Francouzi. Vlnu solidarity vůči konkrétním lidem (heslo „Je suis Charlie“) z loňského ledna tak vystřídalo cosi, co lze mnohem složitěji pojmenovat a nezřídka si i vzájemně protiřečí: zděšení, únava a stres střídané pocitem sounáležitosti a odhodláním nenechat se barbarskými akty zlomit…

Z Paříže, permanentně obležené turisty z celého světa, ze dne na den zmizeli všichni, kdo tu být nemuseli, a jedna z nejnavštěvovanějších evropských metropolí náhle skýtala obraz poklidného provinčního města, kde se u bran hlavních pamětihnodností netvoří fronty. Těžce zasaženi byli obchodníci, provozovatelé restaurací a hoteliéři.

V ulicích Paříže dnes hlídkují vojáci se samopaly, u vstupů do veřejných budov i větších obchodů jsou návštěvníci podrobováni osobní kontrole. Pařížani pocítili nad svými hlavami Damoklův meč, jaký znají už dlouho Izraelci a nejnověji i obyvatelé Bruselu, na jehož předměstí přebývala většina pařížských útočníků.

O atentátech spolu hovoří lidé na tržištích, v autobusech, na vlakových nástupištích a mnoho úst reprodukuje zlověstnou větu: Kdo ví, kdy to přijde zas… Mimochodem ještě před atentáty Marc Trévidic, soudce specializovaný na terorismus, pronesl tato prorocká slova: „Nejtěžší dny teprve přjdou… Terorismus je licitace, snaha jít stále dál a zasáhnout bolestivěji… Nepředstavuji si ani na vteřinu, že by se člověk jako Abú Bakr al-Bagdádí a jeho armáda spokojili s vnějšími operacemi malého rozsahu. Určitě už vymýšlejí něco většího a cílí zejména na Francii.“

Rázné protiterostické operace – pět minut po dvanácté?

V reakci na atentáty prezident Hollande neprodleně vyhlásil výjimečný stav a vzápětí se po celé zemi rozjely rozsáhlé protiteroristické akce. Pět dní po atentátech při jedné z razií policie při přestřelce na pařížském předměstí Saint-Denis zabila údajného hlavního organizátora útoků, 28letého Belgičana marockého původu Abdelhamida Abaaouda.

Novináři deníku Le Figaro si pak položili otázku, zda vláda v uplynulých měsících ve svém protiteroristickém tažení něco nezanedbala, a přišli na to, že šéf sítě Abaaoud do poslední chvíle čile cestoval mezi Evropou a Sýrií, přestože jej belgický soud v červenci odsoudil v nepřítomnosti na dvacet let vězení za přípravu atentátů ve městě Verviers a byl na něj vydán mezinárodní zatykač.

Až do okamžiku, kdy jej při zásahu zabilo speciální policejní komando, si nerušeně žil i jeden ze střelců z pařížského sálu Bataclan, 28letý Francouz alžírského původu Samy Amimour. Vyšetřovatelé přitom už v roce 2012 odhalili jeho plánovaný odjezd do Jemenu za tamními džíhádisty, načež mu soud odebral doklady a umístil jej pod policejní dohled. V cestě do Sýrie v roce 2014, z níž se po roce vrátil jako perfektně vycvičený vrah, mu to nezabránilo. A když soudce Marc Trévidic před časem volal na komisařství, kde se měl Amimour pravidelně hlásil, dozvěděl se, že „střežeuý objekt“ o sobě už měsíc a půl nedal vědět a že to policii jaksi uniklo…

Reda Hame, muž, jehož ústy se Islámský stát přihlásil k atentátům a který je momentálně ve vazbě, prý chystal útok na jiný koncertní sál a aby se vyhnul zadržení při návratu ze Středního východu, měl se dle instrukcí šéfa Abaaouda vrátit „přes Prahu“.

Zjevné mezery v antiteroristickém boji se pokouší Francie zacelit, jak se dá, a už 19. listopadu prodloužil parlament takřka jednohlasně výjimečný stav o tři měsíce. Jediný, kdo na vší té hrůze zatím vydělal, je prezident Hollande. Vrší jeden státnický projev za druhým, vystupuje jako muž rázné akce a vyplácí se mu to: zatímco ještě včera byl francouzskou veřejností vnímán negativně, jeho hvězda už několik týdnů setrvale stoupá.

Xantypa, 1. 1. 2016