Před horkým podzimem, jejž chystají žluté vesty a další francouzská protestní hnutí, organizací summitu sedmi nejprůmyslovějších mocností světa G7 zamýšlel prezident Emmanuel Macron posílit svou domácí image a představit se v roli světového státníka. Kouzlo nezafungovalo a krátce po akci konající se v jeho pečlivé režii o posledním srpnovém víkendu v Biarritzu bublina splaskla. Amazonský požár, jejž chtěl prezident hasit, se zato rozšířil do francouzsko-brazilských vztahů a Macron čelil urážkám ze strany brazilských vládních činitelů, jež s jistou škodolibostí reprodukovala opoziční média.

Multilaterální rozměr světového summitu ustoupil přetlačované mezi dvěma kohouty – galským a tím americkým s načesanou blond kšticí. Po jeho skončení si prezident Macron v rozhovoru pro televizní stanici France 2 pochvaloval: „Summit byl obrovským úspěchem; Francie na něm zazářila.“ Většina světových médií naproti tomu akci hodnotila jako debakl.

Obrovský úspěch bez výsledků

Skutečnost, že účastníci na závěr summitu nepřijali společné prohlášení, byla odrazem jejich neschopnosti na čemkoli se shodnout. Zastavme se u tří konkrétních témat, která v Biarritzu přišla na přetřes a kde se prezident Macron pokoušel prosadit vlastní řešení.

Nenadálý příjezd íránského ministra zahraničí Mohamada Džaváda Zarífa byl součástí scénáře, v jehož rámci francouzský prezident vyvinul otevřený nátlak na svůj americký protějšek, aby s Íránci zasedl za jednací stůl. Prezident Trump loni vypověděl mezinárodní dohodu o íránském jaderném programu, již prosadil jeho předchůdce Barack Obama, vyhlásil vůči Íránu obchodní embargo a bojkotem hrozí i evropským firmám, které by se z Teheránu nestáhly.

Prezident Trump na Macronův návrh reagoval smířlivě a na společné tiskové konferenci s ním připustil ochotu se setkat se svým íránským protějškem Hasanem Rúháním. O smetení celé kauzy ze stolu se za něho postaral sám Rúhání prohlášením, v němž zdůraznil, že se s Trumpem nesejde, dokud Washington nezruší protiíránské sankce.

Dalším jablkem sváru bylo francouzské rozhodnutí uvalit na třicet amerických internetových gigantů v čele s „velkou čtyřkou“ (Google, Amazone, Facebook, Apple) tříprocentní daň. Ještě před svým odletem z Washingtonu nad tím prezident Trump veřejně projevil svou nelibost a v případě realizace záměru Francii pohrozil „zdaněním jejích vín tak jako nikdy v minulosti“.

Hrozba stoprocentního zdanění francouzské exportní komodity číslo jedna na Macrona zabrala. Od myšlenky vlastní daně ustoupil a přislíbil, že se Francie podvolí mezinárodnímu systému zdanění internetových gigantů, jež s požehnáním Washingtonu připravuje OECD. A to není všechno: prezident se zavázal navrátit internetovým gigantům již vybrané daňové obnosy.

Další konfliktní problematikou, jež se v Biarritzu dostala na pořad dne, byla ochrana životního prostředí. Macron chtěl vůči Trumpovi, který v roce 2017 oznámil stažení své země z Pařížské klimatické dohody, získat politické body, a na summitu prosadil závazek věnovat dvacet milionů eur na uhašení obřích požárů stravujících amazonský prales.

Leč ani této jeho iniciativě nebylo přáno. V reakci na nabídku brazilský prezident Jair Bolsonaro nejprve označil svůj francouzský protějšek za neokolonialistu a posléze striktně odmítl zahraniční snahy o „narušení brazilské suverenity“. Brazilský ministr turismu, bývalý zápasník v ju-jitsu Renzo Gracie, se pak postaral o pozdvižení hanlivými přezdívkami na Macronovu adresu a poznámkami o tom, že poznal i „mužnější gaye“.

Neochvějná podpora, již Bolsonarovi vyslovil americký prezident, napovídá hypotéze, že Trump nenápadně, ale s o to větším gustem torpéduje jakýkoli Macronův pokus prosadit se v roli světového lídra.

Uzavřené město

V průběhu třídenního summitu se proslulé přímořské letovisko, k jehož 25 tisícům obyvatel v létě přibývají další tisíce rekreantů, proměnilo v mrtvou zónu. Přístup do města byl radikálně omezen. Zcela uzavřena byla místní letiště, vlakové i autobusové nádraží. Videozáběry vylidněných pláží uprostřed letní sezóny v sobě měly cosi apokalyptického. Na ochranu účastníků summitu bylo povoláno 13 200 policistů a četníků (1886 strážců zákona na jednoho státníka) i vojenské zálohy.

Z uzavřeného Biarritzu se protestní demonstrace i „alternativní summit“ přesunuly do nedalekého Bayonne. V průběhu střetů s policií tam bylo 119 demonstrantů zatčeno a 53 obviněno z narušování veřejného pořádku.

Podle zástupců protestních hnutí nejsou summity G7 k ničemu. Absence konkrétních výstupů a hořká pachuť, jež po velké srpnové show zůstala, se zdá tuhle tezi potvrzovat.

Xantypa, 1. 10. 2019