Svoboda shromažďovací patří k základním občanským svobodám zaručeným právními řády demokratických zemí. K jejím výsostným projevům patří protivládní demonstrace. Když už ale v některé zemi v masovém měřítku vypuknou, obvykle to značí, že je tam na poli občanských svobod cosi v nepořádku. Vypadá to takřka jako začarovaný kruh.

Neposlušný polský prezident

V červenci vypukly ve Varšavě masové demonstrace proti reformě likvidující nezávislost polské justice. Odhlasoval ji parlament ovládaný konzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS).

V průběhu roku 2015 si tahle strana podrobila všechny klíčové instituce: v srpnu byl zvolen prezidentem její kandidát Andrzej Duda a o tři měsíce později vyhrálo PiS volby parlamentní. Premiérkou se stala Beata Szydłová, leč ona i prezident jsou pouhými statisty. Po vzoru všemocných generálních tajemníků komunistických stran z neblahé minulosti zemi tvrdou rukou vládne šéf PiS Jarosław Kaczyńský, expremiér a dvojče zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského.

Jedním z prvních kroků parlamentu ovládaného PiS bylo zrušení nominací pěti ústavních soudů a jmenování nových. Vedle sporu o část jeho členů Ústavní soud paralyzovaly další zákony přijaté Sejmem. Podle jednoho z nich smí soud rozhodnovat pouze za přítomnosti generálního prokurátora, jímž není nikdo jiný než… ministr spravedlnosti za PiS.

Cílem nejnovější justiční reformy, která přivedla Varšavany do ulic, bylo podrobit vládě Nejvyšší soud, Soudní radu i soudy obecné. Prezident Duda však nakonec zákony týkající se Soudní rady a Nejvyššího soudu vetoval s tím, že jsou protiústavní. Překvapení bylo o to větší, že v minulosti Duda čile podepisoval zákony namířené proti Ústavnímu soudu. Parlament má nyní možnost veto přehlasovat – třípětinovou většinou hlasů, kterou PiS nemá.

Na prezidenta Dudu, který se vůči němu emancipoval, začal pravicový „generální tajemník“ Kaczyńský sesílat hromy a blesky. Proměna PiS ve státostranu se zastavila na poloviční cestě…

Poddaní marockého krále se bouří

Protivládní manifestace v průběhu června zuřily i v hlavním marockém městě Rabatu. Protestuje-li někdo v Rabatu proti vládě, protestuje automaticky proti králi, protože severoafrické Maroko je konstituční monarchií jen podle jména. Demonstranti protestovali proti všudypřítomné korupci, požadovali více demokracie a spravedlivější rozdělení bohatství.

Rabatské protesty navázaly na vlnu demonstrací v městě Al Hoceima, centru kraje Rif, které vypukly loni na podzim a přes tvrdé policejní represe pokračují dodnes. Tamní obyvatelé se bouří proti chudobě a tomu, že je vláda zanedbává. Kraj obývaný Berbery hovořícími vlastním jazykem povstal už krátce po vyhlášení marocké nezávislosti na konci padesátých let 20. století. Tehdejší král Hassan II. povstání rozdrtil silou. Od té doby se regionu vyhýbají investice a Al Hoceima – na rozdíl od všech ostatních větších marockých měst – dodnes nemá ani železniční spojení se zbytkem země.

Demonstrace se v Maroku stávají běžným jevem. V  únoru 2011 se v Rabatu demonstrovalo za demokracii. Nový král Mohamed VI. poté nechal referendem odhlasovat ústavu omezující jeho pravomoci. O pravé demokracii tam přesto dodnes nemůže být řeč.

Přes četné problémy a propastné sociální rozdíly je Maroko jednou z nejstabilnějších zemí severní Afriky a tou zdaleka nejbezpečnější pro zahraniční turisty. Monarchistické uspořádání, jež zemi ušetřilo prudkých politických otřesů a zvratů, v tom hraje klíčovou roli.

Venezuelský prezident Maduro chce vládnout sám

Zatímco účastníkům nepovolených demonstrací v Maroku hrozí zatčení či přeražený nos, protivládním demonstrantům, kteří v posledním čtvrt roce takřka denně čelí policii v ulicích venezuelského Caracasu, jde doslova o život. Například jen v neděli 30. července, během voleb do Ústavodárného shromáždění bojkotovaných opozicí, zemřelo při potyčkách s policií deset lidí.

Socialistický prezident Nicolás Maduro, jenž v roce 2013 vystřídal v prezidentském křesle charismatického Huga Cháveze, se pokouší umlčet parlament ovládaný opozicí. I proto se rozhodl zřídit Ústavodárné shromáždění, jemu bezvýhradně oddaný orgán, jenž by parlament vystřídal.

Podle vlády se plebiscitu zúčastnilo osm milionů Venezuelanů (přibližně čtyřicet procent oprávněných voličů), zástupci opozice však toto číslo dělí dvěma. Dokonce i podle komuniké společnosti SmartMatic pověřené organizací hlasování byla čísla prezentovaná vládou nadsazená „nejméně o milion“. Venezuelská generální prokurátorka Luisa Ortega nato oznámila, že zahájila šetření pro podezření z volebních podvodů.

Šlo o poslední veřejné vyhlášení paní prokurátorky; prvním krokem nového Ústavodárného shromáždění bylo její odvolání z funkce.

Xantypa, 1. 9 2017