Martin Daneš

Po delší absenci ve vlasti vstoupím do pražského knihkupectví. Hned u vchodu spatřím sloupy knih, z jejichž obálek mě očima hypnotizují vyhlášení televizní kuchaři. Na špičce prodejů stojí dílo muže, jehož jadrnou mluvu musí ve vysílání každou chvíli vypípávat. To je bomba! Považte: prominentní šéfkuchař tak blízký lidem!

Bloumám dál pražskými ulicemi, a míjím přitom vývěsky s plešounovým sebejistým úsměvem. Potkávám známou. Vypráví mi vzrušeně o jakémsi talentu – úžasném mladém televizním kuchaři…

Husákovskému režimu se přezdívalo gulášový socialismus. Jeho nevyřčeným krédem se stalo: Lidi, neremcejte a cpěte si břicha! Komunismus padl a obchody s potravinami se zaplnily zbožím. Široká nabídka všemožných ingrediencí nám dnes vedle guláše a svíčkové dovoluje ukuchtit si doma prakticky cokoli. Změna režimu nezbavila Čechy posedlosti jídlem.

Za Husáka byli největšími star Gott, Zagorová a Vondráčková; za Klause jsou to kuchaři. V kursu nastoupeném po roce 1968 jsme postoupili o příčku výš kvalitativně (cpaní se knedlíky s omáčkou jsme vystřídali pravým gurmánstvím) i kvantitavně tím, že jsme ukájení jedné z biologických potřeb uvolnili místo vyhrazené dřív kultuře, byť konzumní. Domácí starostí č. 1 zůstal plný břich, pouze gulášový socialismus vystřídal minutkový kapitalismus.

Helenka škodící si žabomyšími spory o hraní svých písniček nepochopila dobu: éře pěveckých hvězd už odzvonilo. Šance návratu na výsluní by se dočkala, snad jen kdyby naučila manžela vařit.

Publikováno v deníku Metro, 6. 6. 2012