Martin Daneš 

Po nesčetných signálech naznačujících, jako by ve světě šlo všechno od desíti k pěti, zabliká tu a tam světélko naděje. Umírněný optimismus budí poslední dobou události v asijské Barmě, která se po půlstoletí tvrdých vojenských diktatur zvolna otevírá… vlastním občanům i světu. 

Generálové, jimž zachutnala moc

V Barmě (oficiálním názvem Svazová republika Myanmar) je to dnes trochu jako v zámku Šípkové Růženky, který se probírá z dvacetiletého spánku. Vůdkyně tamní opozice Aun Schan Su Ťij vyhrála v roce 1990 parlamentní volby; alespoň do poslanecké lavice však usedá až letos. V roce 1991 získala Nobelovu cenu za mír; pro ocenění v norském Oslu se směla stavit teprve před pár týdny…

Su Ťij, dcera generála Aun Schana, otce barmské nezávislosti zavražděného po 2. světové válce, se ze zahraničního exilu vrátila do vlasti v období, kdy se generálu Ne Winovi vládnoucímu diktátorsky od vojenského puče v roce 1962 začala houpat půda pod nohama. Lidové povstání z léta 1988 bylo utopeno v krvi, Ne Winův pád a následné mocenské třenice v čele armádní hierarchie přesto vedly k dočasnému povolení šroubů. Su Ťij toho využila k založení Národní ligy pro demokracii, s níž posléze drtivě zvítězila v parlamentních volbách. Generálové, mezi nimiž mezitím stačili znovu získat navrch stoupenci tvrdé linie, výsledky voleb zrušili a namísto uvedení do premiérské funkce opoziční šéfku uvěznili. Po celé další dvacetiletí ji střídavě drželi v žaláři a domácím vězení.

V 90. letech se tak dostala Barma do ještě hlubší mezinárodní izolace, než v jaké byla předtím. Nenápadné změny začaly až po nástupu Theina Seina do premiérského úřadu (2007), větší poté, co se stal prezidentem země (2011). Koncem roku 2010 byla Aun Schan Su Ťij propuštěna na svobodu. 30. března 2011, necelých padesát let po Ne Winovu puči, došlo k formálnímu rozpuštění tamního vojenského režimu; Thein Sein, rovněž bývalý generál, byl tou dobou už přes rok obyčejným „civilem“. 

Barmské jaro

Po celý rok 2011 se množily signály společenského uvolnění, jež v lecčems připomínaly rok 1968 v Československu: zrušení cenzury, propouštění politických vězňů, výzvy uprchlíkům k návratu do vlasti, obnovení práva na stávku a volné sdružování občanů. Návštěva americké ministryně zahraničí Hillary Clinton v prosinci 2011 nepřinesla to, co si od ní barmská vláda slibovala – zrušení amerických hospodářkých sankcí -, stala se však příslibem takové změny na nejbližší léta.

Evropská unie, méně opatrná než Spojené státy, sankce uvalené vůči Barmě v roce 1996 uvolnila letos v dubnu.

V březnu se v zemi konaly doplňovací parlamentní volby, jichž se zúčastnila i Národní liga pro demokracii. Ze 45 křesel, která byla ve hře, jich získala43, arovněž kandidující Su Ťij se tak poprvé stala členkou zákonodárného sboru.

Prosta dřívějších obav, že jí úřady neumožní návrat do vlasti, začala vůdkyně opozice cestovat do zahraničí. Navštívila mimo jiné Velkou Británii, v níž dlouho žila a absolvovala studia, i norské Oslo. Tam konečně převzala Nobelovu cenu za mír, díky níž se před 21 lety stala celosvětovou proslulou. 

Demokratizace je cestou z izolace

Při hodnocení politického vývoje v Barmě je třeba krotit návaly nezřízeného optimismu. Tamní generálové si podnes uchovávají rozhodující mocenský vliv, nikde proto není psáno, že si vše ještě nerozmyslí a – jak jsme toho byli svědky před 22 lety – nezařadí ze dne na den prudkou zpátečku. Většinu ve 440členné dolní komoře barmského parlamentu si nadále drží stoupenci bývalého vojenského režimu (navíc 330 poslanců je dle ústavy z roku 2008 voleno přímo, zbývajících 110 jmenuje armádní velení).

Současné velení armády, v němž starou gardu před časem vystřídala generace padesátníků, si ovšem, zdá se, uvědomuje naléhavost politických i hospodářských reforem. Jen ty totiž pomohou vybřednout zemi z chudoby spojené s její dlouhodobou mezinárodní izolací.

Demokratizace země i její otevírání se světu oslabuje pozici Číny, která tam v uplynulých desetiletích upevňovala svůj vliv. Nedávné rozhodnutí prezidenta Theina Seina pozastavit výstavbu obří vodního díla v Myitsone na severu země, v režii čínských stavebních firem, vzbudilo u obyvatel této odlehlé oblasti naději, že je nikdo nevyžene z domovů. Nelze vyloučit ani to, že jím vyslala Barma nenápadné poselství Pekingu: Počínaje dneškem se bez vás docela dobře obejdeme!

Publikováno v měsíčníku Xantypa, 1. 7. 2012