V regálech se zeleninou dlouho přitahoval mou pozornost. Velký černý, baňatý útvar, který jsem ze své vlasti neznal. Líbil se mi i jeho název aubergine („óberžin“), o hodně hezčí než lilek, nemyslíte? Jednoho dne jsem si dodal odvahy a jednu aubergine si koupil.

Doma jsem ji uložil do spodní přihrádky lednice a začal si lámat hlavu. Co teď s ní? Jak se krájí a je nutné ji tepelně upravit? A co ta černá slupka – musí jít pryč? Tolik otázek a žádná odpověď. Ještě štěstí, že máme Google.

Začal jsem studovat internetové kuchařky. 200 gramů toho, 150 onoho… Jak bych to asi bez váhy naměřil? Nechal jsem celou věc pár dní uležet a poté na Youtube vyhledal videa s příslušným názvem. V některých lidé slupku okrájeli, v jiných ne. Znejistěl jsem. Jak je to správně? V následujících dnech jsem se k problému vrátil a našel odpověď: aubergine se jí se slupkou, která obsahuje nejvíce prospěšných antioxidantů; lze ji marinovat, nebo nakrájet na plátky a opéct.

Aubergine prý lidé jedí běžně jen posledních padesát let; v dřívějších dobách se věřilo, že její konzumace vede k šílenství. Zešílení se neobávám, jelikož jsem přesvědčen, že vydržím-li ve zdraví každodenní konzumaci televizních zpráv, potom snesu opravdu všechno. Výborně, nakrájím ji tedy i se slupkou na plátky a co dál?

Otevřu lednici a sáhnu do spodní přihrádky. Baňatý úvar je celý měkký a nahnilý. V ten moment dostávám nápad, co s tím lilkem udělat: tak, jak je, letí do koše!

Deník Metro, 3. 2. 2021