Na počátku léta psaly noviny o problémech s lety z Prahy do Bulharska. Letěl jsem sám do Burgasu a tříhodinové zpoždění cestou tam se mě moc nedotklo. Zpáteční letenku jsem zakoupil z Burgasu do Paříže s přestupem v Praze a věřil, že vše dobře skončí.
Ráno na burgaském letišti hlásila digitální tabule všecky odlety načas, s výjimkou toho do Prahy. Hodinové zpoždění dál rostlo a polední přípoj v Praze mi uletěl. Na transferové přepážce ruzyňského letiště mi nabídli náhradní letenku do Paříže s Air France s odletem ve 20 hodin.
Jak to bude s mým zavazadlem odbaveným v Burgasu? Žena na přepážce kamsi zavolala, a když zavěsila, řekla: „V třídírně nemohou váš kufr najít. Nezašel byste k výdeji zavazadel a nepodíval se, zda váš kufr nejezdí po pásu?“
V tu chvíli od mého příletu uplynula celá hodina a pásy byly nehybné a prázdné. Muž v Reklamacích zavazadel mi sdělil, že lidi „tam dole“ mají moc práce a že můj kufr v systému nelze dohledat. Vzápětí mě ujistil: „V Paříži svůj kufr najdete. A když ne, sepíšete reklamaci tam.“
Večerní let Air France měl zpoždění a v Paříži jsem přistál krátce po jedenácté. Ve výdeji zavazadel čekám u pásu… Marně. Žena v Reklamacích zavazadel Air France mi vysvětluje, že se během transferu zavazadlo občas zatoulá, ale že se nakonec každé najde.
Přesně týden po mém příletu do Paříže mi zavolali z Air France. Našli můj kufr. Věřte, nebo ne, byl v Praze!

Deník Metro 24. 7. 2024